Na stropě

motýli spíš můry
křídla
šikmé věže
pruhy světla
míchanice barev
sprostá pestrost
a klid

v mé duši
v mém těle

jako v hrobě

***

já tě vidím
jak ve své
krásné prostotě
jdeš večer spát
a huhňáš rychlé
modlitby do
polštáře
- neslyšně

***

stavíš se mi
do cesty
a je v tom
kus výzvy
vzdoru
i touhy
podvolit
se mi

rád to
s tebou vždycky
zkouším
dál

***

a možná že
jsem se skutečně
změnil

a možná že
vůbec ne

a telefon
zvoní

a ptáci se
stěhují

a z mraků
padá déšť

všechno pořád
od začátku
do konce

všechno pořád
dokola

***

chtěl bych
něco cítit

ale necítím
nic

dívám se
na bílé
zdi

a představuju si
nejrůznější
tapety

cestou z práce

cestou z práce
se ti dívám
do očí

a vidím v nich

náznaky
tak strašně
přitažlivých
světů

nesmírná vesmírná

vzdálená jsi
a to natolik

že k tobě
ode mě
nedolehne
nic

***

Helenino srdce
jako rozkrojené
jablko na stole

osychá žloutne

zatímco krása Helenina
neuvadá ani po letech

slzy vyschly

našel jsem
jejich pramen

a ten jsem
zasypal
zašlapal

a neproniknutelně
uvěznil

v nejsušším
písku

no pěkně od podlahy

od té se práší
vidím zlatý prach

vidím proměnlivá
v čase
ke konci
se vztahující
pozitiva fyzických
krás

a jednoznačně
těžím z vlastní
smrtelnosti