VESUVANKA

Vulcano

Vulcano - jeden z Liparských ostrovů mě zaujal svojí barevností a žhavým sirným dechem.

Tobě propůjčil jméno
sám římský bůh ohně
tajemný ostrove
nevšední krásy
Tvé strmé břehy
omývají fialové vody
Tyrhénského moře
a slunce hladí
Tvé kamení

Žlutými květy
huňatých keřů
na lávě
černým obsidiánem
a žlutým květem síry
a dalšími jejími
kamennými bratříčky
vítáš poutníky
z dalekého severu

Barvy kamene
vyprávějí příběh
o zrození Země
a sirný žhavý dech
podobný kadeři
pročesávané větrem
od moře napovídá
ze Země ještě žije

Tvé sirné vody
člověka uzdravují
Ty však sám
ve svém srdci ohněm
spalován
ve své bolesti
zůstáváš bez pomoci

 

 

Vrkoč

Jeden malý zázrak v Českém středohoří.

Voda, vítr
a dokonce i člověk
odhalili
cop utuhlé krve Země
čas přidal kameni
barvy lišejníků
a kámen začal
vyprávět
svůj pohádkový příběh
zapsaný do knih vědy

Na jaře do copu
vplétá slunce
zlaté květy tařice
Padá voda
z kolmé stěny
a hučí přes kameny
do Labe....

 

 

Vrať se do Sorrenta...

Rodí se obraz slunečnic
na pozadí zasněné hory
vzpomínka na píseň
tvého dětství
Bylo jich víc
a tys je milovala
a letěla jsi
s jejich notami
do krajiny snů...

Kdo zahraje na mandolínu
kdo zazpívá o tom kraji
slunečnice na obraze
by se chtěly smát
A proto
Vrať se do Sorrenta
O sole mio...

 

 

Fudžisan

Fudžisan - doslovně znamená Fudži paní. Byla v minulosti uctívána jako sídlo božstev, ale i v současné době prý existuje sekta, uctívající bohyni Fudži...
Fudži - nejvyšší hora Japonska (3776 m nad mořem) je považována pro svůj tvar pravidelného kužele za nejkrásnější sopku na světě, naposledy byla činná v roce 1707.

V červáncích
vycházejícího slunce,
zahalena do závoje
utkaného sněhem a ledem
probouzíš se
do nového dne

Klidná, mírná, něžná
skrýváš tajemství ohně
skrytého v hlubinách
svého neklidného srdce

Čas od času chvěješ se
bolestí, spalována žárem
a za rachotu hromu
roníš své kamenné slzy

Teď klidně dřímáš
a sníš svůj sen
o bohyni,
která Tě opustila...

Fudži-san
Fudži-paní,
neopustila Tě
Tvoje bohyně,
zůstala v mýtech lidu
daleké země Nipon

Fudž-paní,
kolik máš barev
a kolik tváří?
Malířům nestačí barvy
a básníkům slova,
aby Tě oslavili

A přece pověst
o Tvé kráse
po celém světě
rozlétla se

Fudži-bohyně,
horo v červáncích
vycházejícího slunce,
poutníků svatyně,
nemohu zapomenout...

 

 

Murotosaki

Mám v paměti
obraz zátoky
hořící červánky
na vlnách moře
i na kamení
co nabralo
paprsky slunce
jako připomínku
žáru svého zrození

Modrá silueta skal
a nárazy vln
nekonečná je
mořská symfonie

Na kameni sedí žena
a smutně sleduje
vzdalující se loď

Červánky tmavnou
hladina hraje
fialovými tôny
a osamělá loď
zvolna se ztrácí...

Posmutněl kámen
ve svých barvách
ale slunce v něm
zůstává, hřeje
a těší ženu...

Zapadlo slunce
v zemi kde vychází
a zmizel i obraz
Murotosaki

(a zítra vyjde slunce zas)