MIROSLAV VÁCLAVEK

Jestli...

Jestli mne probudíš
já ještě malomocný spánkem
v jednom oku měsíc
v druhém první hvězda zbylá
tvoje boky obejmu
jako bych byl mořem
jako bych byl slepý
a hledal cesty
právě teď
vzal bych rád všem mrtvým ptákům křídla
a poznal zda
příliš patřím zemi
a tvému probouzení
či ještě smím
zažít pád
a vědět jestli jsme si souzeni
těmito vteřinami
nebo jen vedle sebe umírat

6. 05. 2007

 

 

Černé ráno

Černé ráno
po svatém Janu je
kteréhosi roku
za kterési naděje
kolik už pominulo chvil
v kolika jsem čísi sen byl 
a v černých ránech milován
ještě před svítáním
ještě za krásného deště
až poprvé dnes otevřeš oči
včerejší hvězdy v nich
a slova trávy
mlčí

dnes za noci mimo čas
mi vítr odbíjel
hodiny tak rychle

26. 06. 2007

 

 

Snad

Jsou světy beze slov i snění, jsou proudy vod jež nikde nepramení, a vesmír v baňce z
dechu skláře o vánocích slepě visí a v něm my se odrážíme ve svém bytí nebo na provaze,
ryba i rybář jsou němí jako ve vodě tak i na zemi, nebýt hodin a zdí hodiny nevisely by, čas
neslyšel by nás, a my jepice nenasytné, stély bolesti, jemný prach v němž dotýkání stop
zanechá stejně jako strach, ochutnáváme smrt při milování a let ve chvílích snění, jsem sobě
světem a přesto, zemřu a vstanou stébla mých cest jen, snad bude ještě kamsi jít, stejně
jako předtím, dokud nedojdem.

26.10.2007

 

 

Město blues

Město je past
kde jdeš jako páv
a tančíš s podivností
kolem chromu
božích dómů
prasečích hlav
a jiných zbytečností
vejdeš domů
právě je čas dát té pasti žrát
obereš kosti
a je přesně zas o den míň
kde stávají tramvaje
umíráček zvoní
na kradených berlích
měsíc teď zkouší stát
nešel by městem
ani po nebi
jen se na něj nedívat

město je vrš
vpluješ
a už nic nehledáš

11. 12. 2007

 

 

Rozsvěcení

Je rozsvěcení
čas oceán
oči tvé hlubinami
dlaně jemné jako z včel
kosti porcelán

půjdeme spolu krajinami
dokud hodiny mi neodbijí amen
než utiší se hladina zrcadel  
a v nich má na střepy tvář

tma je teď z únoru
večer za stěnami
rozsvítíš
a na oknech, z vloček je milion můr

zhasínej pomalu
ber světlo do dlaní
a mne též

dva černí havrani
večerem poletí
pravda a lež

2. 02. 2008

 

 

Den

Ještě je den
vidím
že konce sloupů se světly jsou neživé
a v prstech mrtvých zůstalo
co neuchopím živý
předjarní vítr
trhá z křídel tmy
když pera ta
jsou mými víčky na vteřiny snu
ještě je den
je světlo se sněhem
je vidět kam kdo šel
a jestli bůh vrhá stín
to bude ta noc

kterou míváš v očích

17.02.2008

 

 

Za skly

Já svědek dní
pod pery z tuže s kůží bílou
jako sníh mého dětství
vrána ze sněhu a tání
krev rudou jako voda za svítání
slyšel jsem růže kvést
kdesi s jinovatkou
na sklech starých
v zahradách z dlaní
i na dně váz
když dívám se okny
rám je z vážek
křídla uvnitř
ještě předtím než s můrami
můj pohled shoří
a tma milosrdná dá mi sen
vítr zvoní
těly oběšených v korunách
jež zdobí trny hvězd
a kořeny hrobů
se tiše dotýkají
jako jazyk
tvého lůna

máš chuť jako noc
když měsíc je velký
jako rybí duše

28. 2. 2008

 

 

Den

Poledne bílé
odbíjí
město kamenné a z oceli
jemuž cosi pod omítkou hnije
do zvonů bije
dvanáctkrát

a na zastávkách
ti kdož tramvajenky na věčnost mají
krmí Pražské holuby a povaleče
koupím pro sebe si růži
do vody ji hodím abych věděl
jestli ještě pořád teče
a jestli kam

chvíli před ránem
za svitu mrtvé svíce půlměsíce
ze tmy Svatý Vít svůj tanec tančil
výš a výš
nad městem

a hvězdy se rozplynuly
jako ve svůj poslední den

8. 3. 2008

 

 

Odejít

Stromy ještě jsou nahé
kam šlápneš
v hlíně listí staré jako tvář
ta loňská šeď
opadu zář
ptáci o zítřku na větvi mi zpívají
nebo ze zimy
když bezbosý mám slabý stín
z té trochy tmy
a srdce zralé
viděl jsem život i smrt
viděl jsem tolik slunce
ještě více hvězd
než kolik by oči mohly snést
a tak za noc bývám rád

v ní na břiše rozlívá se ti měsíc
a já nespím

až ráno zaschne bláto
najdeš cestu
kudy odejít

15. 03. 2008