DALIMIL "TVŮRCE" DRVOTA

***

kdysi jsem také odlétal
z boláků starce
přímo do slunce
po nehtech útlocitu
až k břehům srdce



***

z krve jsem pošel
ze psa
a těla
anděla

 



***

krátce po poledni
tu láhev sebe zvedni
krátce po poledni
začíná život
umírat

 

 

***

nebe se vlní
plný je vlčích slin
zlomený do tmy
zpívá

nebe se vlní
duha se píše ze rtů

když líbá anonym

několik korálků
zanaříká
nebe se vlní

jako by steklo
po meči spasitele

nebe se lásko vlní
já řasy hvězdám počítám

 

 

že…bříky

že bez dlaní
paní
že je akorát
že lže kdo
po žíle slaní
že hladit nemá snad?

že…vystupuje herec
že láme příčky slov
že Julie…kdo padá?
že mlád se rovná ráda?

že bez dlaní
paní
že akorát
tu mohu milovat

 

 

***

těsně pod zápěstím
léčí třešeň
drobnými pohyby rtů
jak motýl nevinnosti
přejetý láskou ke žluté

 

 

***

jeblko nepadá
daleko od ohryzku
tvamtadá
čtu z denního ptákotisku

koupím ti lásko
kyjosek
z poslední vyšukaný vejblaty

než mi láska zas obřezá mozek
protože ohryzek nikdy nepadá daleko od jeblka

 

 

***

oko je tuba plná indiga
oko-lo loutny obcházím
oko je gilotina od Huga
smrt nebe v oku nacházím

 

 

***

maluje…

maluje ticho na krápníky
jó ze rtů se dobře maluje

a miluje

podává uhel řasy slepé Valérii

maluje…

nevinnost slzy mezi vzlyky
jó kdo jména květin slibuje…

miluje
miluje

 

 

***

plsť… obloha… vývrutka
když zahřmí kontryhel
a už se dere slepec
z hvizdu pavučiny

řka žízeň
vyhodí muškát z oka
mého snu

 

 

***

tiše odplivla
šrapnel lásky…he
jen to zařinčelohe he

léto jímal ---tý vztek
a já ve své otupělé křehkosti
potácel se od bolesti k radosti…he
eh

 

 

***

rozbitá láska v bílé víle jara
ze šlach levandule stoupá naděje jak pára
někdo si oblékl slova, něžná k zalknutí

a srdce tíhnou k pantomimě
bim bam
jak zvony odlité z písknutí

 

 

léto

při rtech nesčíslných
padají esa z rukávů
uvíznout v ňadrech plných
a slunce pozvat na kávu

 

 

***

hvězda jak jehla spadlá
zlomek vteřiny pod jabloní
motýlův zápas o tykadla
a nebe já pářu pro ni

 

 

***

na shnilý větvi soumraku
to krev mi vdechlo málem
jsem chlap se srdcem z tabáku
jenž mísí slova s žalem

 

 

***

komu kdo ví?
koho kdo poví?
z nudy co holí bije kopretinu?
táhnu tě za slzy
do podkroví?
koho kdo bolí?