JAN TĚSNOHLÍDEK ML.

chodníky plný mrtvejch ptáků

občas
kluka kvůli holce napadne že

          to se holubi  r o d ě j
v listí na chodníkách –
že spěj
a přes noc vyrostou/odletěj aby
je děti mohly na náměstí plašit nebo
jim dávat holubí krmení a
že všude
jako v praze na hlaváku

o d p o č í v a j

          zachumlaný do pletiva
jak do houpacích sítí
 

          z drátu

občas
kluka kvůli holce napadne
že láska
že napořád
že štěstí a takový ty věci a
jindy
jindy jsou prostě jen

          chodníky plný mrtvejch ptáků

 

 

pro tátu

na cestě
v autě
v osnově svátečního rozhovoru
                     dialogu                         snad
            pichlavých monologů               spíš
které dráždí ticho

dneska je hnusně - co ?

svědomí svírá
když chtěl jsem
když
chtěl jsem
           toho tolik říct
v čekání
v chození
v jakoby
           kruzích
ve stání
v dívání
           do šlápoty

ve sněžení
            zadumaných vloček
tak mokrých
tak v oblevě
tak smutných
tak
           v oblevě

nepotřebuješ nic ?

ne
dík
čau a
měj se pěkně

ve sněžení
            zadumaných vloček
tak cizí
tak v oblevě
tak hrdí
tak
           falešně

neznám nic poutavějšího
než tmu
než klece na světlo
než světlo
unikající z klecí do tmy
než
pozdní nádraží
tančící se slzami
se světlem
s výčitkami
tati

dneska je hnusně

 

 

pohlednice z osvětimi

břízám padaj
zlatý vlasy
v dlani
dva kamínky
z osvětimi a
jeřabiny
se začínaj červenat
jestli –
pak
ta u nás na zahradě
taky –
tak a
Ty
jestli
Ty
čekáš
tam někde
v čechách
v praze
jestlipak
se mám vracet
nebo
jen –
tak
zůstat sedět
mezi ostnatými dráty
v přemítání
o naději
tak sobecký a
neosobní
v dívání
na baráky
ve kterejch se pálili lidi
a dneska se mluví
o večeři
o zpáteční cestě a
pije se
pepsi –

neni
           tady
                      nic
z osvětimi
z dob kdy
v oknech nebyly
           záclony a
- arbait macht frai -
znamenalo
něco jinýho než
s t y l o v ý
m í s t o  p r o
f o c e n í
od osmý do devatenáctý
hodiny –
je mi z toho
           do brečení a
           do blití

napíšu Ti
radši
něco o motýlech

 

 

násilí bez předsudků

násilí bez předsudků je
dát cizímu
usměvavýmu pánovi na nástupišti
          pěstí
nastavit nohu dítěti který
          běží kolem
násilí bez předsudků je
znásilnění
bodnutí cizího člověka na ulici
          nožem do zad
jen
tak
protnout dva příběhy
         jednou událostí
v jednu chvíli -
sblížení
sblížení

          sblížení

sblížení

                            sblížení

 

 

středa

řekni dětem že tátu přejelo auto
řekni že odešel a už se nevrátí
řekni dětem že táta srazil autem tři holky
           nalitý
byli všichni čtyři
řekni to dětem
           co povíš radši
                                  ?
prokřehlý prsty
šustění listí
podzim

           je dávno mrtvej

a vzpomínky na něj

 
sežral sníh

 

 

to nejvíc nejhezčí z podzimu

to nejvíc nejhezčí z podzimu
se namačkalo do dvou dní aby
bylo na co vzpomínat +
něco na chybění

fotky v hlavě
fotky na kterejch

Ty
u nás v kuchyni piješ čaj
          z velkýho hrnku s ovcema

Ty
ležíš v posteli a usmíváš se tak že
          všechno ve mně křičí a
všechno kolem křičí

Ty na louce
          sedíš
          hraješ si se psem
          mluvíš

tlustej 
bílej kocour
leží na zahradě
dívá se na nás
zavře oči

obrovský dýně

kopretina co zbyla z léta –
utrhnul jsem Ti jí a Ty
jsi z toho vůbec
                        neměla
                                    radost

stromy barevný jak
domy v kodani

ticho

Tvoje vlasy cuchaný větrem

naše dlouhý stíny se držej za ruce na
          cestě plný listí

fotky v hlavě
chvíle
tak akorát na přišpendlení
tužkou na papír aby
bylo na co vzpomínat +
něco na chybění až
venku  mokro a
          sníh a
          zima a
          mokro a
          zima a
          Ty

někde daleko