JAN TĚSNOHLÍDEK ML.
chodníky plný mrtvejch ptáků
občas
kluka kvůli holce napadne že
to se holubi r o d ě j
v listí na chodníkách –
že spěj
a přes noc vyrostou/odletěj aby
je děti mohly na náměstí plašit nebo
jim dávat holubí krmení a
že všude
jako v praze na hlaváku
o d p o č í v a j
zachumlaný do pletiva
jak do houpacích sítí
z drátu
občas
kluka kvůli holce napadne
že láska
že napořád
že štěstí a takový ty věci a
jindy
jindy jsou prostě jen
chodníky plný mrtvejch ptáků
pro tátu
na cestě
v autě
v osnově svátečního rozhovoru
dialogu snad
pichlavých monologů spíš
které dráždí ticho
dneska je hnusně - co ?
svědomí svírá
když chtěl jsem
když
chtěl jsem
toho tolik říct
v čekání
v chození
v jakoby
kruzích
ve stání
v dívání
do šlápoty
ve sněžení
zadumaných vloček
tak mokrých
tak v oblevě
tak smutných
tak
v oblevě
nepotřebuješ nic ?
ne
dík
čau a
měj se pěkně
ve sněžení
zadumaných vloček
tak cizí
tak v oblevě
tak hrdí
tak
falešně
neznám nic poutavějšího
než tmu
než klece na světlo
než světlo
unikající z klecí do tmy
než
pozdní nádraží
tančící se slzami
se světlem
s výčitkami
tati
dneska je hnusně
pohlednice z osvětimi
břízám padaj
zlatý vlasy
v dlani
dva kamínky
z osvětimi a
jeřabiny
se začínaj červenat
jestli –
pak
ta u nás na zahradě
taky –
tak a
Ty
jestli
Ty
čekáš
tam někde
v čechách
v praze
jestlipak
se mám vracet
nebo
jen –
tak
zůstat sedět
mezi ostnatými dráty
v přemítání
o naději
tak sobecký a
neosobní
v dívání
na baráky
ve kterejch se pálili lidi
a dneska se mluví
o večeři
o zpáteční cestě a
pije se
pepsi –
neni
tady
nic
z osvětimi
z dob kdy
v oknech nebyly
záclony a
- arbait macht frai -
znamenalo
něco jinýho než
s t y l o v ý
m í s t o p r o
f o c e n í
od osmý do devatenáctý
hodiny –
je mi z toho
do brečení a
do blití
napíšu Ti
radši
něco o motýlech
násilí bez předsudků
násilí bez předsudků je
dát cizímu
usměvavýmu pánovi na nástupišti
pěstí
nastavit nohu dítěti který
běží kolem
násilí bez předsudků je
znásilnění
bodnutí cizího člověka na ulici
nožem do zad
jen
tak
protnout dva příběhy
jednou událostí
v jednu chvíli -
sblížení
sblížení
sblížení
sblížení
sblížení
středa
řekni dětem že tátu přejelo auto
řekni že odešel a už se nevrátí
řekni dětem že táta srazil autem tři holky
nalitý
byli všichni čtyři
řekni to dětem
co povíš radši
?
prokřehlý prsty
šustění listí
podzim
je dávno mrtvej
a vzpomínky na něj
sežral sníh
to nejvíc nejhezčí z podzimu
to nejvíc nejhezčí z podzimu
se namačkalo do dvou dní aby
bylo na co vzpomínat +
něco na chybění
fotky v hlavě
fotky na kterejch
Ty
u nás v kuchyni piješ čaj
z velkýho hrnku s ovcema
Ty
ležíš v posteli a usmíváš se tak že
všechno ve mně křičí a
všechno kolem křičí
Ty na louce
sedíš
hraješ si se psem
mluvíš
tlustej
bílej kocour
leží na zahradě
dívá se na nás
zavře oči
obrovský dýně
kopretina co zbyla z léta –
utrhnul jsem Ti jí a Ty
jsi z toho vůbec
neměla
radost
stromy barevný jak
domy v kodani
ticho
Tvoje vlasy cuchaný větrem
naše dlouhý stíny se držej za ruce na
cestě plný listí
fotky v hlavě
chvíle
tak akorát na přišpendlení
tužkou na papír aby
bylo na co vzpomínat +
něco na chybění až
venku mokro a
sníh a
zima a
mokro a
zima a
Ty
někde daleko
|