JIŘÍ STANĚK

M A L É   M O D L I T B Y
Jiřímu Ortenovi

1

Modlitba malá večer před usnutím
z asfaltu sloupl jsem český granát
zčernalé Ortenovy krve nehtem úst
a růst bude v chondritu spálené
šesticípé hvězdy již nosím POD
kabátem: srdcem, příteli...

 

 

2

Řeka Vrchlice
pád jara vodyplná
přes kamení přes strusku
po tavbách stříbrných rud
ještě je úzká ještě je blízká
chlapecká tráva ploché hrudi země
nahoře skřivan andante cantabile
o čem sní dívky snaží se uhodnouti
na-Aron, ne-Jehuda, ne-Bezalel
ne-Izák, ale Jiří.
Je vyděděnec narozením
a ví to dobře.

 

 

3

Svlékám se zkoumavě a sám
před dveřmi šatníku a hledám
v bledém přítmí nějaké stigma lásky
zrcadlo klouže žíháním ohýnku
od šluku zda zlato oslepí mě
důkazem sodíku důkazem lithia
růžový jazýček mladého anděla
v soustředné práci chrámovím zubů ven
volal jsem /úzkostný/ na pomoc slova
na poušti uhlíčky z keře hořícího
domluvil Bůh: odvahu, hochu--
jinak se neshledáš.

Se sebou samým. Bez bolesti.
Bez tmy, jež panuje.

 

 

4

Snímám
tu rituální jistotu
přišitou žlutou hvězdou
kabátu na hruď vyvolený národ
nést břímě za jiné i hořkého hříchu
že vztyčený je kdesi nazpět kříž
křičet je málo neslyšel jsem
v ebenu tmy slovo: chci tě milovat
chci být milována
naposledy svěřují záda
andělu peřin, zemřu ASI zítra
a neptej se mě, jestli nemám strach--

 

 

5

Modlitba večer málo před usnutím
čelo bičované důtkami řemínků
tefilim trefím-li v pouti světa
v střelnici veselí do středu černi terč
pak krvi teč ať sténají má ústa
že hustá je a nechce se jí ven
medu přes česno vyprahlého úlu.
K poslední elegii nelze přimísit už nic,
umazat slovo přidat verš či čárku.

Kamínek na hrob, drazí přátelé...

 

 

6

Večerní ticho. Okna kryta
černým roentgenovým papírem.
I kdyby bili mě, je to vše málo,
končící srpne, přišíváš
Velkému Židu nebe nad mou hlavou
na modrý kaftan hvězdy: jedna nestačí
a neptej se mě po pláči; jsem šťasten
tím, že mohu a dokonce smím
pomoci Chárónovi při převozu
rozhojnit vyschlou Léthé létem
svou krví, tichý člun kýlem
nenarazí o kameny dna.
A báseň: nechám vám ji tady,
vždyť vždycky byla víc než já !

 

 

7

Jsem rituálně obřezán
a moje tělo lampy z alabastru
srpnem pomalu leč jistě průsvitní
na svitek papyru a ohořelé tóry
do Kutné Hory vzpomínku mamince
dlaní sáhnouti do kapsy na mince
koupím-li cigarety, zůstane pro Cháróna
dvacetník aspoň měď? Teď! musím!
příliš jsem už stár sám už udála se láska
a byl jsem mužem už
a byl jsem stvořen slovem
na počátku i od Boha
proboha!: rychle jedoucí vůz
je přece převozníkův člun!

 

 

8

Modlitba malá večer před usnutím
dcerám ji můžeš přeříkat až nářkem
k žití odsouzených se tě budou ptáti
na odvahu i něhu anděla co křídla složil
žilami nadechl se až k aortě úst
a žití smrti vyhlásil půst: zda šábes
komíhal lojovou žlutí svic v podzimu
listí: od Vltavy mlha--
Modlitba malá večer před usnutím,
můj krásný dvojníku a já se učím lhát.

 

Strakonice
26.3. a 29. 3. 1990