PAVEL SOBEK
První část sbírky Atlasové zpěvy
Motto:
Dálo se to jako v některých snech.
Láska ztracená, či jiná, považovaná za nemožnou
či neblahou, nyní přichází. Nebo jde o představy
osoby cizí, která se pojednou ve snu rozváže
do gest a slov, které ji učiní lásky hodnou.
Ne snad že bychom po probuzení museli běžet
a hledat ji, nebo že by se něco kvůli tomu
v životě změnilo, ze snu se však bodavá něha
dlouží do dne a jí jsme živi…
Vittorio Sereni, Fragmenty porážky
I. Atlasové zpěvy
Obrazem
Odolnost
a něha
Znova
přes ten most
Síla v listech buku
Ještě stále
píseň
jména
Stále ta obtíž
Čekané
Na jarním nebi
jemný svist
Prchající II.
Sedni si
ke mně
Je ještě čas
než půjdeme
Řeč
nedostatků
Kamení
taktů
Sepni si
vlasy
Čeká
bouře
Čištění
Nemluvme o válce
oba to víme
Tají se pak dech
a moře se leká
Žádný vztek
sklouznutá slova
a na dotek
chybné léto
Jejich smích
Máš v očích něhu
s jasem
rtů
Kam nedojdem
Plynutí obrovitých listů
mořské vlny
Atlas a
jeho hřbety
zní
dálkou proroctvími
pomalu otvírána
drtí
Kam dohmátneš
jen suť
Vše snad někde začíná
a patří dlaním
Rozhled
Vleklé
čekání radosti
Dosáhnout moře
tebe vděčný
Na ohýbaném pohledu
Nad zálivem
vyhřátá slast
útesů
Tak je to tedy s údivem?
prostá smrti
Oslnění
Závrať úhlu
Zbylé
Už žádné
tučné slovo
kůň a svist
Slyším tě obrazem
jak našlapuješ krajinou
Jsi za rohem
mého stmívání
tak křehce zasazena
Cítím tu vůni
a písek odpuštění
padá
Meziřádky
Mluvil jsem k ní
tála
Spěchal jsem
od hřiště
Rozhodnutý zápas
Ale no tak!
Krom rána
nezáleží na ničem
Jak jsi to myslel
s tím
“na okraj”?
(a zvážní)
Usměju se
Bludnému chodci
Jsou hranice
Bez polí Bez hvězd
Nic v nich
nezměříš
a psát je
nelze
číst se dají
vlnám
Na ostraze
Tak neblaze a o to
úmorněji!
Znalci se usmějí
Děti
na ostraze
aby rým
nezněl lepkavě
šalebněji:
Rumvartim.
Finská říkanka
proti zběsilosti
Pescadero
Komu tu nestačí
modlitba
vzlyká
na boční tmu
světlo ve vlnách
prý snadné
Co ale ryby
rybáři
v té noci?
Úsměv
Hvězdy prý nečarují
hvězdy ví!
jen tak se usmívám
nad vlnkami řeky
jako se vždycky spíše usmívám
a tiším
chybí mi moře, žena a syn
jsem neskromný
Asi se něco děje
když nemůžeš mluvit
Někdo čeká na slunce
přijímá rány
usmívá se
Proti
Zamrzlá putování
proutím
Schází se dolů
Taví se
přívrat léta
v ženiných
obvazech
zima
Spojené
crescendo
a diminuendo
Z pastvin
A ty přece
s ovečkou
jediná
s loučí vcházíš
krajinu dne
v prstech
pot a květiny
vše
co tvému muži
stačí
Přátelé
Čtvrté patro blesku
serpentiny
svod
Kroužení bolesti
mírné Ticho
Chodci
ostružím
Nezbývá
než se
nepřipoutat
Lov(e)
Znáš sítě
rozhozené
k hloubi
nečekaná
modř
kolébání
loďky
a pak
prudké záběry
vesel ve vlnách
Jediná věta
(V.K.)
Sýr chleba víno
nůž
vzpomínky
Nůž sýr chleba
víno
vzpomínky
Víno chleba vzpomínky
sýr
nůž
Odtaženi
Zírali
až pobřeží
setmí
Přijde jim
známá
ta zvídavost
jdou zpět
a kdokoliv
je může zranit
Bázeň
Němí ve slovech
němí
k stoupání
sesuvem uchopeni
poddotykem
Někdo k nim hovoří
Kdo tuší
že nestrhává mosty?
Vratce
Naslouchání
chvění
bojí se
i ráno vstávají
v obavách
zřetězení
jen nepřetnout
to
co vlastně není
Vzápětí
Víno je vzácné
plné
průniků
Někdo tu ještě
píše
v očích
za hlubinou
před
Docela
Slyšíš to utišení?
Záliv
spí
Dlaně
se dosud
nerozhodly
a právě jim:
jen jedna bázeň
která
neodděluje
Touhám
Ještě touží
staví si
hranice
a pole čeká
strom
racek
hladinu střeží
loďka
je prázdná!
Prostupy
Nelze stále unikat
V horách padá
i souznění
Náruč čekání
hladová
neúplná
ale kamení
se láme
po tvém způsobu
vrstvy
láska
Riziko
Kdo vykročí
nezastav
Váhy
Tvé nárty
zpívají
letí
Dej pozor!
opatrně
našlapuj
Vyrovnání cesty
Ponechat meze
zbrkle
neprchat
Tady je vítr svěží
Tam je tvar
zde
moře
plné
neznámého
opatrně přejdi
Nezvaný
Pokud nenastal
nejzazší
nepokoušej se!
Svému srdci
dechu
nechej čas
Snu
co ti
nepatří
Rybářská bárka
Slunce
Slunce ryb
Vláčení
Vítr se utišil
a přece je
moře neklidné
Žíznivá sůl
Čtení Knihy knih
Soumrak oken
běl svitu
on v dlaních Knihu
ona naslouchá
protože ona čte
jak hladí dítě
protože on slyší
jeho spánek
Svítání
Atlasové zpěvy
na slunečních
hodinách
Kolem skal
Pastýř
jemnou
tvrdou
holí
otevírá
prameny
|