RICHARD R. KLÍČNÍK

***

Zvláštní, jak člověk může
psát proti proudu času
Tak tedy, anebo nuže
slova záře, lesku, jasu
napíšu minulosti
a možná z vrozené lenosti
počkám, jak se to vyvine...

(31.10.2004)

 

 

Vzkaz

Šípky už jsou červené,
ale víno má zpoždění
nad svatým Antonínem,
na dohled od Pálavy.
A je to v podstatě to jediné,
co stojí za sdělení.
Ty už to pochopíš.

(7.9.2004)

 

 

Sled svlékání

Slečna a ty – slintavý houslista
rez rozum roztaví
ve vlasech; vltavín oči.
Vinout vinu po vnadách
uskřípnout na bradavkách
a zábradlí kolem dvorců
a pomyšlenka v cele dlí
Daleko do dokonalého dne.

(8.12.2004)

 

 

Pod Kampou

Pod Kampou, pod Kampou.
Tam šel jsi a poslouchal, jak to zní,
jak boty zpívají Pod Kampou
na orosených kočičích hlavách
a hlavy se dívají pod nohy.
Je možnost námrazy v křižovatkách,
kde musíš se rozhodnout.
Na Klárov? Na Staré město?
Co dál?
Ale zatím Pod Kampou. Pod Kampou.

(28.12.2004)

 

 

Pachucení

Znáš ten pocit pachucení
když na Nový rok přehráváš
gramofon na kliku
do-jde sí-la
a všechno
je včera nebo zítra?

(1.1.2005)

 

 

Ovocná

Na stole po tobě
zbylo pár kapek šťávy
tiše trucují
urputně zasychají
a voní jako ty
s rukama v ananasu
se srdcem v bezvětří

(31.1.2005)

 

 

Pravila o lásce

„Ty budeš povídat, jak se milujeme,
a já o tom budu mlčet.“
Řeklas mi.
Napíšu o tom báseň.
A nedám ti ji přečíst.
Nesnes´ bych, kdybys o ní mlčela.

(2.3.2005)

 

 

***

A tak přišlo jaro.
Já též přišel,
abych mohl jít
zchuravěn zimou na dřeň.
Do nového léta.

(17.3.2005)

 

 

Spící kráska

Skoromíhání řásnění
v oknech zotvíraných
pro pohled svitu
neb i měsíční ztrácí chlad
nad blednoucím východem

A tmářský západ prsty churavými
poslední bílé vousy po kraji
rozvěsil dnes
o půl páté ráno

(4.4.2005)

 

 

Pařížanka

Z pod peřiny sleduji
přímo jak na scéně
kroky po koberci
jenž vzpomene lepší časy

Tvé okrajkované šasí
zdobné
projíždí svébytně po pokoji

Tiše bez dutání
za jarního roztání
rozpažíš

Vzpomenu na Paříž
Zas utonu v tvojí
Seině

(5.4.2005)

 

 

Deo!

Mrazivo v kostele
a varhany
kostmi ženou
z ledovce vzduch

Dies Irae stejně bolí
jak zpřerážené křídlo

Ticho pak – rána z milosti
Hněv však neutiší

(6.4.2005)