***

Andělové rozpuštění v příboji
hladí svými křídly a šeptají
a další a další z nich chtějí rozpustit

A pěna polibků slaných a vroucích
s líbáním těla schovaného do cích
peřin, co andělé museli opustit

***

Ještě spím sněním vlaštovek
se stejně lehkým spaním
a necítím se vstávati
s kohoutím kokrháním

Občas ještě pívám vodu
ze studánky i s laní
a necítím se odběhnout,
já počkám si tu na ni.

Už téměř neznám hodinu
kde svlékají se hadi
a necítím se vysvléknout
kde mne již nepohladí

***

Vlaštovky proti proudu
-synonymické tání-
čas umí šít jen boudu,
to hradů rozpadání.

***

Je zimomření v nejvyšším stupni léta
kdy tisíce sluncí na koberci zvoucím
vybuchují pro radost z teplomření

A za závojem jde pára od úst
za závojem se život uniká
za závojem je nejkratší roční den

***

Je příliš příkré uvědomění
že potulné duše
mají mocnější význam žijících
a umírajících v stejném hrobě

Neboť Duše místa potřebuje pěnivou krev
aby v podnapilosti zpívala radost

***

City jak rybářů vlasce
mezi námi tajně napjaty
Zářící vlákno na nemž jsi ty
a pak já zamotán v lásce

Podzim

Spousta krásných dívek
před nedávnem rozešla se
se spoustou krásných chlapců
Je totiž říjen a laně touží
stejně jako touží obojí lovci

Immanuelovi sonet

Něžnou rukou poběhlice
vzrušený jsem víc a více
něžnou rukou vestálky
hledím v křeči do dálky

Něžným rtíkem kurtizány
všechny zdi jsou vybourány
něžným retem markytánky
povolují mravní stránky

Něžným klínem lehké dívky
básně šiji do pokrývky
nade mnou hvězdné nebe

Něžným klínem sprosté děvky
vřou k prasknutí moje cévky
a mravní zákon zebe

Doteky

Moje doteky nemají sexuální podtext!
A není to výmluva, je to jen postesk.

Jasnovidec

A věděl jsem to předem,
že neodejdu středem.

Ruční

Ruka zvlhlá z temnot klína
nekřičí a neproklíná
drzost marných prstů.

sms

Jak je u vás?
Tady skrápí dláždění sladký deštík
A jaro se zdá být tak blízko,
Že špičky věží se jej mohou dotknout.
Je čas, kdy Praha po zimě měkne.

***

Hynek měl rozum v nerozumu
když tepal verše v stěny skal
je věc to básníkova umu
aby se věčným zjevně stal

A ještě více štěstí.
bez něj – nejlépe šestí.

Děvkař na poli poetickém

Ač nesmělý - až běda
a panic z růže zrozený
a jen jedno jistě věda
velmi jsem já na ženy

"I s tou?" se mne ptají
nevěřícně, zděšeně
Jo, i s ní mně sny se zdají
a píšu o ní nadšeně.

Kyperská pozdní dpoledne

A mořské panny žijí!
A nohy jdou jim od sebe
a lechtají se pyji
a bradavky ční do nebe

***

Byly znovu přistiženy.
Mladé dívky, zralé ženy,
jak najednou se otočí
a po babičce klokočí
není více bernou mincí.

Přesně jako s utržením
plodu v ráji hřích ten ženin
má nedozírných následků
a stejných má zas prostředků,
jak prosadit svůj princip.

***

Ecce homo, řekl kdosi
s touhou překročit vlastní stín
že motal se kolem osy
bohužel dnes dobře vím.

***

Na hladině bruslí podzim
v lodičce z lupenu dubového
a vlasy tvoje - babí léta
září v podivném slunci.