VLADISLAV REISINGER

Mezizubní prostory

vyprahlý týden
smrad tahá za zuby
stačí si vzpomenout na svou dětskou duši
jak malá bílá tvrdá oběšená
na klice se houpá
a k tomu jazyk užaslý
poprvé ochutnal rudé moře
a z krabic babičky i maminky
chechtají se jehly a bavlnky
jako by něco věděly o národech které procházejí
rozestoupenými
mezizubními prostory

 

 

Výlet k vyříkání

plankton ze žlutých korálů
vyslal tvůj sonar
tvého růžového oceánologa
aby ochutnal sladkou vodu jezera

předběhlas zástup z bahnitých nánosů
předběhlas zelené zebry rákosu

zpáteční cestu lemují
číšníci stromů zlomení

až v naší bermudské posteli
zmizí kosočtverce zdí

 

 

Domácí úsilí / dobrodruh

střed
látky
uchopím prsty

a vztyčím horu Ubrus

zavrhnu tak nádoby všech snědených jídel
a na úbočí protkané květinovými vzory
vyženu bílé krávy
ze sklenic

jen mačky vidliček
zarachotí a padnou na nohy
pod horou na kterou nelze vylézt

a přece
na vrcholu vlá prapor ruky
čechraný vrtulníkem slov

a kdesi v dáli
šumí moře všeho
co jsem kdy objednal mimo domov

 

 

Výlet k vyříkání

Indiáni oblečení do turistických značek
plíží se kolem jezera
zbraně v zubech
párátka v duši
šťourají přídavek
zlomení číšníci stromů
na prázdných podnosech chorošů
nabízí poselství přirozené smrti
a v temnotě pod bermudskou postelí
lidské trojúhelníky

  

 

Domácí úsilí / konečně?

Můra napnutá v hodinách
ukazuje na celý den

a pod křídly
se na podlaze
mění moře času
v rozťápanou louži

Po šancích
zbyla slaná chuť
ruce nervózně zakládané v klín

se klidně pokrývají

Přemýšlím co ti podat
a to žes tu
najednou zdá se náhlé.

Když kameny tvé
strouhají mou mrkev.

Když na železech zbytky krve
vytřásají sílu z ramen,

kdo
vypustí ty zlaté rybky zpátky?

Prý není pozdě
chopit teď až proč

u kamen světlo jednou roztřesená budeš.

  

 

Mezizubní prostory

labyrint ze kterého znáš cestu
červené klubko je vidět průhledem mezi paneláky

zub na krku nástroje
napětí krve
ze strun saje

c c c cink cink
kostřička hudby
na orloji sluchátek

krouživý pohyb nestačí
mezi domy plak

semeniště stříkaček
ze kterých vede červená nit tam nahoru
na orloj důchodců

 

 

Domácí úsilí / Noční klid

Zas na kuchyňském stole
stydne večeře
stejně tak nohy dole
a hlava v dlaních nahoře

Oči zavřené
a za všemi okny
tři cesty ke smrti
suché  blátivé  rozpraskané

rty pod kapotou loje

Osprchovaný jazyk
bouchá koštětem do stropu
Ticho tam nahoře!

Je noční klid...