***

žiju jak se dá
dávám se jak žiju
jen tak
mimochodem

***

když zavonělo dřevo
když jsem foukl do pilin
já vzpomněl jsem si
na tebe a na tvůj klín

chtěl jsem všechno vrátit
když jsem foukl do pilin
viděl jsem zas tebe
a ve dřevě tvůj klín

(Janu Skácelovi)

Napíšu verše kytkám na listy

W. Blake

ty básně
co píšu pro sebe
napíšu tobě
na kůži stehen

***

dal jsem si
jedenáctý přikázání
neztloustneš
(a jako jediným
se jím zatím řídím)

možná proto
že nechci o lásku prosit
možná proto
že nechci platit děvky
možná proto
že táta se jmenoval Narcis

(Janu Zábranovi)

***

rekvizitář dnešního dne
odvedl mizernou práci –
dešťovky utopené v dešti
popel vychladlý v popelnících

metamorfózy

kdybych byla kočka
(řekla´s)
tak bych předla
já v té chvíli
chtěl být ptákem
tak to bys mě snědla

***

stříhala jsi mě
já byl nahý
všude mě teď
koušou vlasy
chytil jsem to od nich
proto jsem dnes
kousavý
a naježený

meditace v kouři

cigareta
zvolna hoří
“V popel se navrací...”
už je jí
sotva půlka

stává se
že člověk nevidí
co má před očima
(jak já teď
tu zpolovic
zpopelněnou
cigaretu)

spraví to snad
jedno odklepnutí?
“Popel z cigarety poprvé,
podruhé a potřetí...”
naposledy

***

tady jsou si všichni rovní
i ti rovní i ti křiví
vojáci a děti
nezapomenutelný Pepíček Rollů
a Židi

Židi ovšem
až za zdí

***

za tou zdí
si vyprávějí živí
pohádky
o mrtvých

a já po vzoru psů
skrápím tu
zeď hřbitovní
vodou
skoro živou

***

v ulici mezi hřbitovy
k nebi se tyčí
na tyči značení dopravní
a bez tyčí – plastika funerální

směr přikázaný –
poslední zastavení

Předčasně vánoční

podzimní město je vyzdobený
jak kdyby vánoční náladu šlo přivábit
jak noční můru na světla žárovek
jak kdyby pocity sváteční měly kroužit
kol elektrických světel a odtud
padat a snášet se na věčně spěchající chodce

je večer a tak předčasně vánoční město
(snad pro tebe a pro mě)
ztlumilo svůj hluk
na hladinu filmovýho ruchu
když tu náhle a nečekaně
zařízne to ticho filmový
zvonění mobilu ječivě jak kvik
poráženýho podsvinčete

“Tak šťastný a veselý,
má nešťastná a město nešťastný!”

***

když sněhem voní vzduch
a kroky nejisté
tě vedou do polí
je čas ducha plný
je čas k odpouštění

a když usnu
nad papírem prázdným
už mě nic neprobudí

***

dnes jsem našel tvrdé básně
jak v kapse ořech lískový
co si počít v krajině dětství
obutý v botách dospělých

a javor v rohu louky stojí
stojí...

(Františku Hrubínovi)

Skici z Prahy

žižkovský vysílač v dáli
kyne mi jak kdysi ty
nad hlavou
uschlým stéblem trávy

a noční Anděl
tiše bdí
nad spánkem chudých
v tramvajích

***

svatá Anežko
padesátikorunová

proč už svět
nejde tak lehce měnit
jako kdysi
přes bubliny ve skle okna
v babiččině kuchyni?

řekni mi
Agnes ze šrajtofle

***

v hlavě se honí
tisíce koní
slova vzpomínky
chodem mimochodným

hlučně se vozí
prastarou zdviží
pater noster
stavy - mánie depresivní

Cestou z České Lípy

vybydlené jsou kaple
podél cest
ze svých příbytků
odcházejí svatí

koleje trávou pokryté
holé zdi
zbytečná jsou nádraží
u zrušené trati