JIŘÍ J. K. NEBESKÝ

Vzorník

Z čeho je motýl? udělaný
Z králíka pekáče?

Linie vůně
Se vrtí jako proutek proutkaře
Vytryskne šalvěj vyteče růž

Podle čeho jsem já nakreslený?
Odkud obkreslený?
Ze vzorníku svazku třetího
Na straně vedle je „blecha“
O stránku dál „ateista“
Všechno má svůj rozměr
Všechno svůj nesmysl.

/ 9. března 1997

 


Zpověď

V mých černých riflích Levis
Jsem blázen
Pod deštníkem jara potkáš mě
S pihama na nose

Hity
Zní

Jdu do Boha
Hořím Mu mezi zubama
Dýchá kouř
On kouří
Nepije ale kouří
Anděli a svatý Jane kdy to začalo?
Odjakživa Nestvořený kouří

Jsem z toho blázen
Topím se euforigenech
Jak závojnatka ve fontánce
Okysličovadla v bytě mojí milé
Sestry Jitky

Anebo sumeček
Jím řasu
Tvou

Nejnahatější
Slečno
Sněd bych tě

Říkám si že hledám
Míru opálení
V syrovém jarním slunci
V mikrovlnce Boha
A zatím mám v obličejíku
Lehce rudý stín
Růžový
Párek
Nad tím táborákem

Potkáš mě s buřtem v obličejíku
Chytrého
A statečného.

/21. března 2002

 

 

Seznamování

A co ty myslíš revoluce milá?
Že dostane ji anebo ne
Tam kde ji chce mít?
Zamilovanou?
A on v ledově chladném pohledu
Pocestuje dál
„Ženy skloňte se na mém prahu
Jako kopretiny podťaté
Ležte a ani nedýchejte
Já sám pocestuji
Jako kombajn polem“

Stačí to abysme věděli?

On je obyčejný sportovně založený kluk
A ona normální holka která hledá
Kluka se sportem a smyslem pro humor
Ne moc vtipného ale!

Ona je připravená vyčkat
Být chladná a váhající
Je připravena se časem hodně zamilovat

On je připravený se o ni strašně snažit
Zlámat všechna párátka a strhat
Plomby na jejím soukromí
I zapínátko podprsenky i kalhotový zip
Nakonec rozepnout
Je přichystán na pochyby
Kterým neodolá
Na bezcílný stav
Kdy jdeš ulicí od ní
A nevíš
Tak kamaráde Zelený
Do toho!

/ 15. listopadu 2001

 

 

V albu

Já fotek Tvých plnou měl jsem skříň
My dva na lavičce když jaro zuřilo
Tak sladce že žít se chce až tomu jindy nevěříš
My dva ve stanu tvaru Anarchie
Nohy ven a slimák nám je olizoval
My dva když ti dávám kytku a nestíháš
Být víc šťastná ač procesor je rychlý
A programy jsou nejlepší co mohou být
My dva za dob orgazmu
V těch letech kdy orgazmus ještě byl
A orgazmus nám česal vlasy kolem nosu vlál

Teď nepřekvapí Tě jistě ne
Milé Ty
Když jako Boha Tě označím
Potolikáté a napořád
Nikdy nic jiného
Než Ježíš je Pán
Mým životem umučený
Nechci říkat
Když rádio tak heroické
Písně hraje.

/ 10. ledna 2002

 

 

Rodinná podzimní

Taťka předělává zvonku šňůry
Mamka listí knížkou
Slunce jak štrůdl zlatavé
Jablka strouhaná bytem rozvane
Jsou tu i staré šňůry a mladé šňůry
Některými vede a jinými ne proud
A mně šňůra připomíná sex a v něm násilí
A sbírám ořechy
Jako domorodec kokosové ořechy
Mám jich tolik a jsou tak malé
Vlašské

Listy, Bože, šustí
Kniha tak velká a strom tak veliký
Zvonek od branky návštěvy hlásívá
Ale teď ho taťka jenom zkouší
A reflex je tak jasný, že pokaždé poskočím radostí
Že mi jde návštěva
Mamka ...

Už několik let jim neříkám mamka / taťka
Ale maminka a tatínek
Zatím jenom ale
V textech.

/ 28. září 2000