Ivana Myšková
* 27. 7. 1981
… podobné medailony často nepíše. Neví tedy, zda má k tomuto úkolu přistoupit netradičně nebo tradičně, vážně nebo nevážně. Podobná dilemata řeší často. Ulehčením je pokaždé tlak zvnějšku. Jenomže Wagon žádný nevyvinul, přestože by bylo tak snadné autorku trochu zmáčknout nápravami. Může se tedy stát, že tento medailon naprosto vybočí ze své původní dráhy, rozjede se po jiné koleji a nebude k ubrzdění. Vždyť ani toto internetové médium se stránkami téměř nekonečnými k žádnému brzdění nenabádá! Právě tu tedy vzniká reálné nebezpečí, že žánr medailonu nebude dodržen. Možná se vůbec neuskuteční! Namísto toho budete číst jakýsi metatext o neschopnosti napsat text, který je po autorce požadován. Ovšem požadován bez omezení, což redakce jistě po této zkušenosti shledá jako nerozumné (přinejmenším) a o jistých omezeních napříště alespoň popřemýšlí. Však by bylo také na čase!
913 znaků (s mezerami) je přesně minuta čistého času. A co jste se za tu dobu dozvěděli? Že 913 znaků (s mezerami) je přesně minuta čistého času! A stačí vám to? Musí. Autorka si totiž evidentně vybrala druhou, netradiční cestu (och, jak originální!), a tedy nějaká fakta o jejím studiu na Literární akademii, o jejím zhoubném působení v amatérském souboru Prvobytně pospolná společnost, o její denní rozhlasové redaktorské práci na stanici Vltava, o jejím jediném realizovaném textu – rozhlasové hře Odpoledne s liliputem – a nespočtu nerealizovaných (Jízda na houpacím koni, Piklů kout… – to není nespočet, ale ona ráda přehání), o jejích dvou publikovaných povídkách (Podšívka v Dobré adrese č. 5 a Závěs v Revolver Revue č. 79), nejrůznějších rozhlasových literárních pořadech a chystané novele Nícení by vyzněla prostě nadbytečně, nekoncepčně a trapně.
