MAEROR
***
nejdelším řeznickým nožem
má hříšná zvědavost načala nový rok
a z vyvrženého masa šedavě se páří
do ticha zasněžených polí
měl bych být asi rád
že ačkoli necítím jej na své vyděšené tváři
nějaké teplo ve mně přesto je
ale já bože žaluji
že mne ten pajšl zatraceně bolí
***
vlastně už dlouho jsme si v posteli nepovídali
o něčem obyčejném
vlastně už dlouho jsme si nepovídali
v posteli vlastně už dlouho jsme
neleželi spolu
už dlouho jsme spolu nespali
nepovídali si a nespali
v posteli už dlouho
spolu
vlastně
rozsvítil jsem
abych se podíval, jak vypadáš
a teď se bojím zhasnout
***
protože napětí mezi námi
tuším tvé rozechvění
/ s náhlou vzpomínkou na malého kluka
jak jazykem zkouší plochou baterii /
ještě mne brní nevybité dlaně
řekl jsem
miluji
které neznamená
začátek
jen pod jabloní zahradní houpačku
s nedočtenou knihou
medovníkovou chuť v ústech
a všechno
k zapomínání
noční básně
poštovní schránka
plná tvých aktů
vzrušením
zježená břišní ploutev
na obranu
před rozpáranou obálkou
pokaždé zaspím
jak svlékáš i zbytek slov
***
píšeš mi středem páteře
základním bezpatkovým fontem
v místech kam nedohlédnu
neomylně vedeš tou krvelačnou stranou
akupunkturní jehličky
společný čas
hrozí mi ochrnutím
nepozvánka
do prázdné noci zbývá noc
nejměkčí
rozhryzaná tužka
otáčím v prstech
soubor s černobílou fotkou
s ohnutými růžky
záhadné
mužské štěstí
tříska v horním rtu
***
touláš se směrem k přízi spánku
duše
i tělo
v neostrém světle
obě zlomené
z dřevěné podlahy na bílou zeď
život ztlumený v setrvačnosti dne
a nejasné touze
u prahu čísi vyzuté boty
přikládání včel
nakonec strach ustoupí
v hlubokém chvění
přeměňování
churavějící tkáně
černý koberec na tváři
léčení
a stejně občas bolest
s nějakou smrtí
|