MAEROR

***

nejdelším řeznickým nožem
má hříšná zvědavost načala nový rok
a z vyvrženého masa šedavě se páří
do ticha zasněžených polí

měl bych být asi rád
že ačkoli necítím jej na své vyděšené tváři
nějaké teplo ve mně přesto je
ale já bože žaluji
že mne ten pajšl zatraceně bolí

 

 

***

vlastně už dlouho jsme si v posteli nepovídali
o něčem obyčejném
vlastně už dlouho jsme si nepovídali
v posteli vlastně už dlouho jsme
neleželi spolu
už dlouho jsme spolu nespali
nepovídali si a nespali
v posteli už dlouho
spolu
vlastně

rozsvítil jsem
abych se podíval, jak vypadáš
a teď se bojím zhasnout

 

 

***

protože napětí mezi námi

tuším tvé rozechvění
     / s náhlou vzpomínkou na malého kluka
     jak jazykem zkouší plochou baterii /
ještě mne brní nevybité dlaně

 

 

řekl jsem

miluji
které neznamená
začátek

jen pod jabloní zahradní houpačku
s nedočtenou knihou

medovníkovou chuť v ústech
a všechno
k zapomínání

 

 

noční básně

poštovní schránka
plná tvých aktů

vzrušením
zježená břišní ploutev
na obranu
před rozpáranou obálkou

pokaždé zaspím
jak svlékáš i zbytek slov

 

 

***

píšeš mi středem páteře
základním bezpatkovým fontem

v místech kam nedohlédnu
neomylně vedeš tou krvelačnou stranou
akupunkturní jehličky

společný čas
hrozí mi ochrnutím

 

 

nepozvánka

do prázdné noci zbývá noc
nejměkčí
rozhryzaná tužka

otáčím v prstech
soubor s černobílou fotkou
s ohnutými růžky

záhadné
mužské štěstí

tříska v horním rtu

 

 

***

touláš se směrem k přízi spánku

duše
i tělo

v neostrém světle
obě zlomené
z dřevěné podlahy na bílou zeď

život ztlumený v setrvačnosti dne
a nejasné touze

u prahu čísi vyzuté boty

 

 

přikládání včel

nakonec strach ustoupí
v hlubokém chvění
přeměňování
churavějící tkáně

černý koberec na tváři

léčení
a stejně občas bolest
s nějakou smrtí