IVANA KUGLEROVÁ
11. 7. 06
Vždycky, když bloudím -
dnes se Řásnovka zalyká horkem i v noci
- rozžíhám lampu.
Jenže pak se ke mně slétají můry -
na zdi Anežského kláštera se oběsily kaštany
- a já nevím, jak je zahnat.
Nech mě čekat ve tmě.
Copak nestačí, že jsem slepá?
Nebudu spát.
Quia absurdum
Přibij mne na pranýř
před Haštalem sťali jabloně
za nevěru.
Tak se to dělávalo
ten ohnivý ještě nestihl zakokrhat
- za jazyk -
natřikrát.
Abych ti neutekla
proklínám tě za pravdu, Robespierre
přestože
- protože -
umírám tisíckrát
nemám kam.
Nešpory
Z bolesti vzlíná usebrání
- jak po skle sklenic
stéká tíseň -
v jazyku střepy z nevyspání:
Zlý sen.
A nahé kosti dlaní.
říjen, 2008
když prší,
to onanujou andělé
- chutnají hořce
a na jazyku se život nerodí
bůh to tak chtěl
jeden z nich
je můj strážný
- mám ho ráda -
stockholm jako vyšitý
když prší,
vlhnu a polykám
říjen, 2008, podruhé
to kvůli obloze a andělům
jsou na koberci fleky
- bleděmodré
nikdy jim nevysvětlím,
že by se měli zouvat
ani u božího trůnu to nevadí, a tobě..?
jenže já žiju na zemi
a tady je obloha stejná špína
jako každá jiná
říjen, 2008, venku je mlha
žiju ve výseči pěti metrů
- občas ji protínají lidé -
můj pes se zjevuje a mizí,
prochází zdí
můj pes je bůh
- černý bůh s jantarovýma očima
když přijdeme domů,
lehne si na postel
a spí
můj pes je bůh
- jenom bohové klidně spí,
když svět
pomalu mizí
Za dlouhých nocí
Psát o tichu
- to neumím:
o vlídném vzlínání,
když mezi prsy
prosvítá mi svět.
To v podhrudí
mi bydlí psi
a v očích havrani
- čas nebolí
a na prahu
kocouří šírání.
Možná se opustím,
možná si odpustím,
možná
se přijmu zpět.
7. 9. 09
Umírání
je jako loučení
před dlouhou cestou:
V očích máš dálku
a já se snažím vypálit si do sítnice
tvůj obraz,
jak stojíš na prahu domu...
jak odcházíš pěšinou
ve stínu cypřišů...
jak se u branky ohlédneš...
Jako bys už viděl jinou krajinu,
kterou já nevidím.
Santorium Nad hlubinou I.
Madam Paerová kouří, jako by brečela,
v horké páře se ztrácí ostrovy:
"A co ty stovky Židovek?"
"To jsou manželky.
Zachraňujeme jenom manželky -
pořežte se, madam Paerová,
a pojedeme spolu do Paříže."
"Máte předstírat šílenství, madam Paerová,
ne se tak chovat -
tohle vám nikdo neuvěří."
"Ještě na vás nezapomněli, pane senátore,
i když...
co by jim mohl udělat starý, chromý, mrtvý muž?"
"Sem se posílají političtí nepřátelé a
političtí přátelé politických nepřátel,
a pak ti bezvýznamní, na které by se mohlo zapomenout,
aby se na ně nezapomnělo -
kdyby Svatá Helena ležela ve Středozemním moři,
byl by tu s námi."
Santorium Nad hlubinou II.
"Některé stromy večer svítí
jako vy, madam Paerová -
jenom hoříte."
"To vás, pane senátore, soumrak sedřel
jako Inciatův postroj -
za ty roky
jste vybledl pro všechny kromě těch,
kteří vám vyměňují prostěradla."
"Politika je špinavá hra, madam Paerová,
musíte najít někoho,
čí světlo se ve vás odrazí,
a potom ho vláčet blátem."
"Když skočíte z té skály, madam Paerová,
horké vlny vás obejmou
a uhasí."
"Někdo si stačil otevřít žíly včas, pane senátore,
jenže mě dneska bolí hlava,
a praetoriáni čekali tak dlouho,
až zešedivěli a zešedli."
"Bez ohně v soumraku, madam Paerová,
ani ty mosty nehoří, natožpak Řím."
|