Běla Kolářová, červenec 2007, foto Jan PeerBěla Kolářová

Běla Kolářová (24. 3. 1923, Terezín), fotografka, kolážistka, grafička. Vystudovala soukromou obchodní školu a pracovala v Knihkupeckém a tiskařském družstvu Mladé proudy. Po jeho zavření nacisty v roce 1943 odešla pracovat do Baťových závodů ve Zlíně, čímž se vyhnula totálnímu nasazení. Tam se v roce 1944 setkala s Jiřím Kolářem. V 2. pol. 20. let se začala se věnovat fotografii, posléze lepené koláži a asambláži. Poprvé vystavovala r. 1962 v pražském Mánesu (kolektivní výstava Nová jména ve fotografii), pak 1964 se skupinou Křižovatka, kterou spoluzaložila (1963). První samostatnou výstavu měla v roce 1966 v Galerii na Karlově náměstí. V roce 1979 Kolářovi odjeli na roční studijní pobyt do západního Berlína, ale nebylo jim povoleno se vrátit, usadili se tedy v Paříži. Běla Kolářová se v roce 1981 vrátila do Prahy, úřady jí až do roku 1985 nepovolily odjet za manželem. Po listopadu 1989 Kolářovi začali navštěvovat Prahu, a v roce 1999 se definitivně vrátili. Běla Kolářová vystavovala Litoměřicích, Brně, Pardubicích, v roce 2004 v Museu Amose Andersona v Helsinkách, kráce předtím (2003-04) v Egon Schiele Art Centru v Českém Krumlově, roku 2006 ve Veletržním paláci v Praze. Její díla, fotografie, koláže a asambláže, jsou součástí sbírek Národní galerie v Praze, Moravské galerie v Brně, Uměleckoprůmyslového muzea v Praze a mnoha dalších domácích i světových galerií.

     Poezie Wagon III-IV/07