je jako rumunská lesní víla
krásná jako smrtí prosycená
gotická píseň stojí proti mně
v přeplněném autobuse
při cestě do paralenem načichlých dek
dva afty na rtu spodním snaží se skrýt
mně však připadají
jako znaménko krásy cejch Afroditin
líbat je chtěl bych svou bolestí v krku
labutí hrdlo nakazit
virem chtíče
potím se při pohledu na umělecké dílo
nihilistického Boha
něžnou a hrubou tvář její polykám
jako kočka pojídající placentu
čerstvě narozenému potomkovi
její surovou krásou se zalykám
v paralenem nasáklém loži
místo cigarety nabídnu víle horký
bylinkový čaj se zázvorovými sušenkami
přes nastydlé hrdlo nemohu vydat hlásku
odsedne si a již víckrát ji neuvidím
tak raději zapnu televizi
v oblíbeném lokále
na záchodě shora plíseň prorostla
zasněžila kabinku
kde rozleptává se nosní přepážka
černí oči a krmí žíly
občas zjevují se víly
na míse kde otisklo své pozadí
nespočet sociálních mrzáků
nechtěných harantů
rozmazlených parchantů
došel mi toaletní papír
ze zdi nářků
popsané nemravnými strofami
šklebí se Burroughs v heroinovém opojení
zkostnatělými prsty
mazlí se se spouští a míří na mě
se slovy „seš na řadě magore“
ze zdi nářků
vyplazují na mě jazyk obličeje
dělají dlouhé nosy
slyším jak brousí si
své kosy
vytřu si pozadí touto básní
a pošlu v obálce do vydavatelství
bude cítit mým životem
a vonět po tom zač stojí
někdo to nazývá
avantgardní umění
vy byste to neudělali?