MILAN HRABAL
***
vteřiny letí,
tvá křídla roznášejí
za obzor pleti.
***
opusť mě kdy chceš.
dost šťáv už jsme si dali:
vášni raší pleš.
***
lokty ostré. tik.
v klíně místo výkřiku
pohoda, spíš zvyk.
***
v hotýlku se zdi
nezardí. zpěv těl je krátký:
pomiluj a jdi.
***
díváš se z okna.
déšť ti neodpovídá.
i pláč je voda.
***
jen moře chceme
a břehy odmítáme
v sobě. a kde ne?
***
jezero mlčí.
tvé kruhy zapomnělo.
a mé: tvé tělo.
***
s pokorou listí
opadá do našich stop,
paměť se čistí.
***
cosi v nás stále sténá:
stěna mezi je a bylo
nikdy nedozděná
|