MILAN HRABAL

***

vteřiny letí,
tvá křídla roznášejí
za obzor pleti.

 

 

***

opusť mě kdy chceš.
dost šťáv už jsme si dali:
vášni raší pleš.

 

 

***

lokty ostré. tik.
v klíně místo výkřiku
pohoda, spíš zvyk.

 

 

***

v hotýlku se zdi
nezardí. zpěv těl je krátký:
pomiluj a jdi.

 

 

***

díváš se z okna.
déšť ti neodpovídá.
i pláč je voda.

 

 

***

jen moře chceme
a břehy odmítáme
v sobě. a kde ne?

 

 

***

jezero mlčí.
tvé kruhy zapomnělo.
a mé: tvé tělo.

 

 

***

s pokorou listí
opadá do našich stop,
paměť se čistí.

 

 

***

cosi v nás stále sténá:
stěna mezi je a bylo
nikdy nedozděná