soubor surrealisticko-experimentálních básní z r. 1936-1938, strojopis, kresba tuší

Sublimace, 1947, strojopis

Geometrie, nedatováno, strojopis

bez názvu, nedatováno, kresba tuší

Řetězec, nedatováno, strojopis

bez názvu, nedatováno, strojopis, kresba tuší

Text. Hold realismu, nedatováno, strojopis

Manifest nic ismu. (1967, strojopis)

Uměleckým vrcholem nic   ismu je produkce ničeho v ničem.
V našem současném světě neuskutečnitelná.
Nic ismus je postaven na postupném dosahování tohoto ideálu.
Vedou k němu dvě cesty:
1./ Produkce ničeho v něčem.
2./ Produkce něčeho v ničem.
Obvykle bývá definováno nic, jako takový opak něčeho, který není
něco. Je to absolutní nic. Nedosažitelné. Prozatím.
Nic   ismus předpokládá současnou existenci ničeho, které obsahuje
alespoň nepatrnou část něčeho, tedy něco. Právě tak něco musí ob-
sahovat nepatrnou část ničeho, tedy nic.
Nic   ismus tvrdí, že každé něco se vyskytuje ve společenství
ničeho a každé nic ve společenství s něčím.
Absolutní nic nevnímáme. Absolutní nic je neměřitelné.
Nic, jako část něčeho, je právě to, co z něčeho nevnímáme, stejně
tak něco, jako část ničeho, je to, co z ničeho vnímáme.
Nic, jako část něčeho, je základem pro kriterium ničeho, jako části
něčeho. Rozhodný je poměr mezi něčím a ničím, mezi ničím a něčím.
Čím větší je podíl ničeho v něčem, tím méně je něčeho v ničem, tím
větší hodnotu má dílo s hlediska nic   ismu.

Také něco, co v něčem nezanechá stopu, je možno považoval za jisté
relativní nic.
Také něco, co v něčem zanechá stopu nepostřehnutelnou smyslům,
je možno považovat za jisté relativní nic.
Předpokladem produkce nic    ismu je nepregnantnost díla.

Nic v ničem může provozovat nikdo.
Nic v něčem může vnímat někdo. Samozřejmě tak, že vnímá něco, co
po vyloučení všeho něčeho dá nic.
Něco v ničem může někdo provozovat a sledovat jen ve zvláštním
případě. Takový případ je zahrnut do kategorie pseudo   nicismu.
Je to varianta, v níž někdo, aby zobrazil nic v něčem, použije mo-
dělu ničeho, tedy něco, které dl dohody má být vnímáno, ale při-
tom považováno za nic.
Takovým modelem tedy dokážeme zobrazit nic v něčem, ale také
něco v ničem. Tak také může někdo provozovat nic v ničem. Je v tom
jistý rozpor s předchozími dogmaty, nic však neznamená. Model ni-
čeho v ničem má zde stejný rozsah, jako něco v něčem.
V pseudo   nicismu je tedy možno zobrazovat nic v libovolné ve-
likosti, v libovolném tvaru, v měřitelných rozměre h, vztažných
k něčemu.
Protože je zde možno porovnávat mohutnost ničeho ve vztahu k ně-
čemu, můžeme velmi přesně hodnotit i cenu díla. Vycházíme při tom
z věty, dle níž, čím více je ničeho v něčem, tím větší je hodnota
s hlediska nic ismu.
Modelujeme-li projev ničeho v ničem, vycházíme z předpokladu, že
nic, v němž provozujeme něco, je něco, co považujeme za nic.
V nic   ismu nemusíme vždy modelovat projev ničeho v něčem.
Postavíme diváka před něco a nic přenecháme jeho vnímání.
To už není pseudo nic   ismus. Vycházíme z toho, co již bylo ře-
čeno, že nic v něčem může vnímat někdo.

J. Honys

Druhý manifest nic ismu. (1967, strojopis)

1. II. 1967.

Nic v ničem může provozovat nikdo.
Nic v něčem může vnímat někdo.
Něco v ničem může někdo provozovat i sledovat ve zvláštním případě.
Tento případ je zahrnut do kategorie pseudo   nicismu.
Je to varianta, v níž někdo, aby zobrazil nic v něčem, používá modelu
ničeho, tedy něco, které má být dle dohody vnímáno, ale při tom po-
považováno za nic.
Tímto postupem tedy dokážeme zobrazit nic v něčem, ale tak něco
v ničem. Model ničeho v ničem může v pseudo   nicismu provozovat
někdo. V tom je rozpor s první větou druhého manifestu, který nic
neznamená. Model ničeho v ničem má zde stejný rozsah jako něco
v něčem.
V pseudo   nicismu je možno nic zobrazovat v libovolné velikosti,
v libovolném tvaru, v měřitelných rozměrech vztažných k něčemu.
protože je zde možno uvažovat nic co do mohutnosti a v poměru
k něčemu, můžeme také přesně hodnotit cenu díla. Vycházíme při tom
z poučky prvního manifestu, dle níž čím více je ničeho v něčem,
tím větší je hodnota s hlediska nic   ismu.
Modelujeme-li projev něčeho v ničem, vycházíme z předpokladu, že
nic , v němž provozujeme něco, je něco, co považujeme za nic.
V nic   ismu nemusíme vždy modelovat projev ničeho v něčem.
Postavíme před diváka něco a nic přenecháme jeho vnímání.
To ovšem není pseudo   nicismus. Vycházíme tu z druhé věty druhého
manifestu, že nic v něčem může vnímat někdo.