Bohumila Grögerová
Bohumila Grögerová (7. 8. 1921, Praha), básnířka a prozaička, překladatelka, editorka, žije v Praze. Vystudovala dívčí reálné gymnázium v Praze a roční veřejnou školu pro sekretářky tamtéž. Pracovala v nakladatelství Naše vojsko jako cizojazyčná dokumentaristka, posléze jako redaktorka v Ústředí vědeckých, technických a ekonomických informací. Od 50. let začala intenzivně překládat, zejména z německé literatury, a spolupracovat s Jiřím Hiršalem, přispívala do řady dobových literárních časopisů (Světová literatura, Kultura, Plamen, Tvář… a periodika francouzská, rakouská, britská, italská, německá ad.). V 60. letech se účastnila zahraničních sympozií o nových tendencích v umění, během 60. - 80. let mnoha kolektivních výstav vizuální poezie doma i v zahraničí, přispěla také do zahraničních antologií vizuální poezie. S J. Hiršalem napsala básnické knihy pro děti založené na hře s jazykem (O podivné záhadě na poštovním úřadě, Co se slovy všechno poví), básnickou sbírku JOB-BOJ (1968), která se stala manifestem domácího literárního experimentu, samizdatové básnické prózy Preludium (1975), Mlýn (1976) a Kolotoč (1979) (ofic. jako soubor Trojcestí, 1991), memoárovou prózu Let let (1987-88, 1993-94) a rozhlasové hry (uváděné v SRN, např. Lunovis, 1971). Samostatně napsala několik rozhlasových her a miniher. Společně s J. H. také připravili pro Violu pořad věnovaný celosvětové experimentální poezii Bestiarium (1966). Jiří Hiršal a Bohumila Grögerová jsou také autory překladů zásadních teoretických a programových textů experimentální poezie (Max Bense – Teorie textů, 1967) a pořadateli stěžejních antologií Slovo písmo, akce, hlas. K estetice kultury technického věku (1967), Experimentální poezie (1967) a Vrh kostek. Česká experimentální poezie (1993).