FIN
Summer Revisited
smuténka
tak nějak
jsem pohlédl do korun stromů
a uviděl nebe plné hvězd
a bříšky prstů
si při dotyku drsné kůry
vzpomněl na tvoji hladkou kůži
je to už kolikáté léto
co nejsi?
slovo „nikdy“
mi připadá čím dál méně
nemožné
tak nějak
si zvykám
a jen občas závistivě hledím
na to, co mohlo být
ze všech smrtí ta nejstrašnější
je pomalé mizení v čase
summer revisited, part I (šašek?)
jak prapodivně prázdní
tito dnové jsou
ubylo už měsíce
a vážky
nelétají nad vodou
v tichém osamění
přeludy mívám
po setmění
summer revisited, part II
stává se ze mě
pohodlný samotář
kdysi pálila
ale už jsem si zvykl
a osten bolesti
téměř vymizel
v klidu
člověk = dokonalý lhář
neb oklame i sám sebe
mění se
a už brzy
nebudu jako dřív
summer revisited, part III
jasně
jen neříct to slovo
než nám
prokrvácí dásně
a do zapomnění
se propadne
všechno naše chtění
summer revisited, part IV
a jsem tak daleko
že na některé věci
se ptám o kousek dřív
jakpak to
že ještě
jsem živ?
summer revisited, part V
azimut je měkkej
tady mi to funguje
všecko mi to funguje
i tak
asi musí
v prostoru vždycky vznikat distorze
a díra se nakonec
zaplní
any question?
summer revisited, part VI (smuténka II)
tak jako dopadají kapky na hladinu
dopadali jsme kdysi jeden na druhého
ten vzácný pocit
mi chybí
summer revisited, part VII
poklidné večery
kdy slunce dlouho zapadá
a v suché trávě
se krabatí březové listí
jen tak sedím
a koukám dolů
zajíkavý tón
padá do azuru
jen tak sedím
a koukám, jak chodí lidi
oni mě nevidí
já je vidím
summer revisited, part VIII
i stane se mi
cizinec
v cizí zemi
ale spíš
jen tak straším
novou víru totiž
nepřináším
summer revisited, part IX
dítě
elektronického věku:
v bitech musí být,
co není v člověku
posvícenská
šaška přivést kázal hradní pán
poslyš, hořký je tvůj tón
a jazyk ostrý jako břitva
pokrčil šašek rameny
klepli mi kolegu na dvoře
a teď probíhá pitva
summer revisited, part XI - o koncích
šla proti mně
velmi hezká slečna
a já si v duchu říkal:
můza bude vděčná
však
život jde nahoru a dolů
a tak končí i tento příběh:
zahla do bordelu
dotyk nebes na břehu Huang He
z rozedraných šatů
svlékl jsem bolavé oudy
a mé tělo obmyly
posvátné
a velmi kalné proudy
summer revisited, part XIII
jsem
vždyspolečenský samotář
náčelník
Poloviční tvář
oko utopené ve tmě
tiché přemítání
jsem
nespí do svítání
summer - jdětež do někam, XIV
za každý prokletí
i to nejvíc užitečný
člověk nakonec zaplatí
a ceny
nejsou nikdy přijatelný
za každý prokletí
člověk nakonec prokleje
podatelny
summer revisited, the end
tak nějak
nám uběhlo léto
3x jsem pohlédl k nebesům
a je to
3x
jsem dopadl na zem
a ani jednou
si nepřipadal jak blázen
tak nějak
nám uběhlo léto
za lehkou melancholii
může dlouhý půst
léto uběhlo
je pryč
z jara
přijde opět růst
na strništi
vítr se prohání
takový je půst
takové je ticho
takové je
stýskání
|