Daniel Hauser
(*1974, Praha)
Fotím asi 5 let, především na kinofilm a hlavně černobíle. Poslední dobou barevně relaxuji s plastovým svitkovým aparátem Holga.
Formální vzdělání v oboru nemám žádné, ale líbí se mi dělat obrázky. Na malbu a grafiku jsem moc líný, fotka je rychlejší. Inspirovalo mě především seznámení s několika renomovanými fotografy, jedním malířem a jedním lokálním pábitelem, díky nimž jsem zjistil, ze umělcům je bohémství a nezodpovědnost více tolerována, a nezřídka jsou tyto vlastnosti dokonce očekávány. Což mi vyhovuje.
Od začátku fotím převážně lidi a z lidí především ženy. Jako amatér si můžu dovolit libovolně široký záběr od sociálního dokumentu přes inscenovanou fotografii po klasický akt.
I když přes veškerou snahu bývají výsledkem spíše žánrové obrázky, baví mě focení lidí hlavně pro ten proces samotný. Fotografování umožňuje poznat lidi mnohem více, někdy daleko za hranice osobní intimity, a zároveň už z principu legitimizuje voyeurství, to vše mnohem víc než například zpověď nebo návštěva lékaře.
Teoreticky v tom mám jasno, teď už to jen dostat do těch fotografií… 