***
Půl jsem ti ho dal
druhou ponechal
pro přepravu krve
Co bys ještě chtěla?
Vyrvat mi ho z těla
Abys měla
až v kout svět přitlačí tě
a ty budeš sama
oč se hřát
jak ruce v klíně
Dám ti ho dám
i když ta rána
asi zahubí mě
asi zahubí mě
***
V přeplněném metru
černobílá jeptiška
mladá jak při stvoření
Pod pletenou vestou
ji vyrostla dvě hříšná jablka
Když prošla kolem
měl jsem chuť jedno si utrhnout
i kvůli ní Ale nakonec
jsem si to rozmyslel
aby snad nezahořkla
ještě víc proti mužům
a jejich chlípnému světu
Capo Caccia: Zaříkání proti větru
Vichr kámen voda plamen
Říkám Amen Říkám Amen
Rozdíl živlů nechť se setře
Říkám Amen Zmlkni větře
***
Gulášek, jelita, zabíjačka.
Nacpem si nácek, ať nás mačká.
Z komína kouří se,
brousí se nože.
Řezník si z láhve
na kuráž cvak.
Dnes je tvůj soudný den,
tak nač chceš kvíkat?
Sběhnou se sousedi
j a k n a p o t v o r u.
Horká krev již začala stříkat
d o l a v ó r u.
Ovar, jitrnice, prdelačka.
Nacpem si nácek, ať nás mačká.
Prázdné jsou mrazáky.
Píchli jsme pašíka.
Neměl se u nás zle.
Jen děti naříkaj.
***
Po nočních hostech zbyla
rudá kola na modrém stole
nádobí ve dřezu
sucho v ústech
a bolest hlavy
po těžkých snech
jež z hlavy ani víno neodplaví
Je ráno probuzené na zádech
vesmír má strop a čtyři stěny
a k oknu je to blíž než do koupelny
vyčistit chrup
a jít chleba vyrábět
Za oknem mnohosměrný svět
je vidět vyvádět
***
Slaný 4.12.2002
Kde tě mám hledat?
Když jediné co vím je
že teď ležíš v poloprázdném bytě
v sedmém patře někde na Pankráci
a to je žalostně málo
abych za tebou vyrazil
jako Mácha když vyběhl navečer z Litoměřic
aby se nad ránem ocitl v Praze u své Lorinky
ale jeho poháněla žárlivost
Já mám strach a úzkost
Tvá poslední zpráva byla smutná až k smrti
Baňky a křivule samoty neutuchající lásky
vysublimovaly sebelítost ve starost o druhého
Žermén který celou dobu těchto úvah seděl naproti
se mě zeptal co mě trápí
a hned mi nabídl kolo abych byl rychlejší
ale co je to platné
když nevím pod kterým zvonkem se schováváš
v tom lidském mraveništi
Jak jednoduché by bylo ti prostě zavolat a zeptat se tě
K čemu jinému by ty mobilní telefony byly?
ale nejde to
ty chceš být sama
sama najít radost ve svém srdci
sama se odrazit ode dna
a já bych tě tak rád potěšil
Tak prosím alespoň Pána
aby mě této zamračené noci
dal vystoupit z těla
a přeletět Slaný Brandýsek a další vesnice až do Prahy
přes řeku na pankrácké sídliště
kde oblétám všechny sedmá patra a nahlídnu do každého okna
a když tě najdu nalehnu na tvé tělo tak
aby se naše srdce lícovala
a své otevřené navléknu na tvé zkormoucené jako rukavici
a budu tě chránit a hřát
nebo si sednu jen na kraj postele
a zbytek noci budu od tebe odhánět tlaky a úzkosti zlé duchy a příšery
a než zrána odletím lehce tě políbím
Jarmilo!
Marné je volání
***
Až přijde smrt
Ta poslední
ukaž jí prst
Ten prostřední
***
Nejhorší je to navečer
kdy je úzkost největší až k zalknutí
Srdce jak ořech který se někdo snaží v pěsti rozdrtit
Hloupě se trápím
znova a znova pročítám tvé zprávy
jestli mezi řádky neobjevím nějakou naději
ale tvé Netrap se je cítit spíše lítostí
Ještě větší soužení si vyrábím
probíráním starých fotek
Všechny ty s mou osobou
které jsem si dříve s takovou libostí prohlížel
míjim
a spočívám jen na tvých tvářích
i sebevzdálenějších
a s něžnou krutostí vzpomínám
na tvé nahé tělo
ve stanu v Portugalsku
za večerního šera
kdy jsi byla nejkrásnější
jak zimní krajina
které sníh schová všechny nedostatky
Všechno bych dal všechny svoje statky
za dobré slovo a příslib lásky
***
17.9.2002 Furadouro-Portugalsko
Jak se nemilujem mívám v noci poluce
a když se probudím
přemýšlím pak o vesmíru
ale něco jiného je vesmír prostor a čas
a něco jiného potřeby těla
Holka rozpustilá rozpustila vlasy
a šaty vysvlékla si
... Po tom jsme si dlouho povídali
zda-li je život někde v dáli
Ve snu je to jako doopravdy
někdo je tlustý a někdo se snaží dojít pravdy
Jen si tak říkám že hledání pravdy
může být pyšná lež
která je proti samé podstatě života
***
13. prosince devět měsíců poté
co rozpoutali válku v Iráku
Američané našli Saddáma
špinavého a zarostlého
Za vousy ho vytáhli z díry
jak starého ušáka z nory
do které se strachy schoval
Když mu prošacovali kapsy
našli v nich na mnoha papírcích
napsanou otázku
ve všech lidských jazycích:
Kde je zlo to příslovečné zlo
co se směje hladovým krkům
jež ve svých prstech svírá?
A kdyby hledali víc v té vydýchané díře
našli by ve vzduchu i visící odpovědi
zakončené otazníky:
Tam
kde bytují bozi v čertovských převlecích?
kde páni které naši otci rozpustili v krvavých revolucích?
kde tyrany na ramenou nosí rozvášněný dav?
Kde je to zlo maskované za dobro?
Čeho se bát a zač bojovat?
***
Kouty se rozlezou
ve věčnou pleš
neboj se pustit chlup
dokavaď seš