Zdeněk Barborka
Zdeněk Barborka (3. 4. 1938, Rokycany – 9. 10. 1994, Litoměřice), experimentální básník a prozaik, hudebník, operní libretista – řada jeho básní nese „hudební“ tituly (Fuga, Preludium ad.) a je vystavěna na principech moderní hudby. Vystudoval hru na lidové nástroje na konzervatoři v Praze. Pracoval jako učitel hudby a redaktor ČRo Plzeň. Účastnil se řady výstav vizuální poezie doma i v zahraničí. Knižně publikoval sbírku tradiční poezie Plavba (1969), od 2. pol. 60. l. se věnoval novým formám poezie (Urteil, v němčině, 1971), později také transformacím cizích textů (Redukce andem Sedm klenotů světového písemnictví). V r. 1992 vyšel výbor z literárního díla Z. Barborky Poeticko-policejní konfabulace. Většina jeho literárních prací zůstává v rukopisné pozůstalosti, například soubor próz Gladiátor nebo august, řadu rukopisných textů autor rozdal přátelům (některé jeho texty darované nejlepšímu příteli M. Čelakovskému přinášíme). Zdeňku Barborkovi a jeho dílu je věnována příloha 1/2004 plzeňského literárního magazínu Plž.
* * *
Děkujeme Lucii Sichingerové za poskytnutí části literární pozůstalosti jejího otce, Zdeňka Barborky.
Děkujeme Miloslavu Čelakovskému za poskytnutí nevydaných prozaických textů Zdenka Barborky.