Filosofie jako osobní příběh

Sylva Fischerová
Zázrak
Torst, Praha 2005

Pokud se básnířka rozhodne přejít k próze, vystavuje se nejednomu nebezpečí. V porovnání s prostorem básnických sbírek, kde je místo na nádechy a pozvolné omamování poetikou, v próze je třeba udržet příběhovou těsnost, vést čtenáře k pointě skrze předivo zápletky. Sylva Fischerová píše velmi hutné, silně básně. Její prozaická prvotina má naopak poměrně volné vyprávěcí tempo.

V deseti povídkách sledujeme autobiografické příběhy, zasazené do období dospívání až dospělosti, které se nevyhýbá ani smrt nejbližších. Autobiografičnost knihy není na škodu textu – autorka je schopna dostatečně odstoupit od sebe samé, aby jednotlivé příběhy předala nazúčastněnému čtenáři bez pocitu prostého šmírování jejího osudu. Nahlíží sebe samu z nadhledu a při líčení věnuje adekvátní prostor všem dalším postavám příběhu, takže nevzniká dojem jednoúčelového deníku.

***

A jaký mír bych mohla
uzavřít? Svěřit se svému démonu,
anebo historii – anebo srdci
vraženému do těla tak těsně, že kapky krve
ustavičně vystřikují,
černé a lesklé mouchy těla –
Co se nabízí, je barva
                                a píseň.
Ale když přijmeš – když zahodíš
ideje, duši, cokoli,
tihleti ustrnulci se rozejdou
jak kamenný komtur
a cestou smetou květy i malé melodie.

Smíření není. Ani pokora
pro nás, co jsme zpokornělí až příliš,
říkáme „Nevím“ a „Mlha“ a „Malé pivo“
a bloudíme alejemi mezi strážnými anděly,
kde se nejraději schovávají
padlé duše.

(V podsvětním městě, Mladá fronta, Praha 1994)

Specifikem knihy je filosofický tón a místy i jazyk. Ve většině povídek je Fischerová nejen vypravěčem, ale i analytikem. Nechává si prostor pro úvahy o lidské svobodě, přítomnosti zla a obsahu života vůbec. Témata přirozeně vyplývají z ukotvení knihy v předlistopadové době, filosofování ovšem nevyznívá prázdně a povrchně, je zjevné, že autorka ví, o čem mluví a co myslí - koneckonců také vystudovala filosofii a také filologii na FF UK. V některých případech sice můžeme pochybovat, zda jako tak mladá (zejména v rámci prvních čtyř příběhů) může být již schopna takové reflexe, ale filosofickou linku lze nakonec chápat jako spojnici celé knihy, jejíž dělení na jednotlivé povídky se jeví být spíš pomocným orientačníjm prvkem než nezbytností. Příběhy na sebe volně navazují a jejich chronologické řazení umožňuje pohodlné sledování hrdinky knihy na její cestě životem, aniž vzniká dojem roztříštěnosti.

Jazyk knihy těží z předchozí básnické tvorby – ačkoliv prozaický jazyk Fischerové není tak úsporný jako v básních, uchoval si svoji osobitost. Zázrak je tedy kniha, ve které se podařilo spojit neobyčejné úvahy mysli, která je zvyklá zacházet za běžné praktické uvažování a obyčejný, autentický lidský příběh.

J.N.S.

Sylva Fischerová

se narodila 5. listopadu 1963 v Praze. Absolvovala gymnázium v Olomouci, jazykovou školu v Brně a FF UK v Praze. Kromě účastí v antologiích vydala dosud sbírky:
Chvění závodních koní , MF 1986
Velká zrcadla , Československý spisovatel 1991
V podsvětním městě , Mladá fronta 1994