Klid, který nepřichází

Yveta Shanfeldová
Místo nedělí
Vydal Martin Stöhr, edice MaPa, Zlín 2008.
72 stran, doporučená cena 120 Kč. Náklad neuveden, vydání první.

Yveta Shanfeldová (* 1957) je básnířka a překladatelka, od roku 1976 žije v USA. Po debutové sbírce Noční krční hřídel (HOST, 2006) přichází nyní s druhou básnickou knihou. Už po přečtení několika prvních básní se zdá, že chybějící denní kontakt s rodným jazykem činí z autorky pravého gurmána v jeho vychutnávání. Precizní práce se slovem a důraz na zvukomalbu byl patrný už v její předcházející sbírce a nové texty tento autorčin zájem ještě zvýraznily. Češtinu a někde i slovenštinu si pro sebe v básních znovu objevuje, laská se s tvary a barvami slov:

Odkvetení. Za rozvoznou.

Bozky. Chrbát. Cintorín,
svoz zbylých.
Sychravá sjížděčka. Smráká se na
Oko, Ucho, Krk,
vzduch zní blátem, provaz svítí.
Jen vítr a osud ženou
na klekání.

(str. 15)

 

Skoro by se zdálo, že obsah tu je podřízen formě a text konstruován pro hlasité čtení. Každé slovo je pečlivě uloženo mezi ostatní, aby znělo, sklouzlo po jazyku. A nebo naopak, aby drhlo, vzpříčilo se a způsobilo nevoli:

Řeč smrti žere, kříží, crčí.
Škrcením křísí rzivé vrzání skřeku souhlásek
na lahodu hlasu samohlásek.

(str. 33)

 

Citlivá – ať už navenek obrácená či introspektivní - pozorování jsou zjevně autorčinou silnou stránkou (Na moři je/celý svět moře; Aby pořád něco bylo/musí pořád něco umírat v sobě). Tón básní je převážně melancholický, přesto však obrácený k detailům, a tedy světem okouzlený. Převažují témata žité samoty, tmy a bolesti, prožitky ze špitálu či vzpomínky na ztracené okamžiky a lidi. Básnířka svou imaginací často poutavě oživuje krajinu (Líný bůh slámy zaléhá kraj) či zvýznamňuje lidské výtvory (Most, přehmat samoty).
          Jediným problematičtějším rysem sbírky je to, co začalo v dobrém jako výše zmíněné okouzlení. Střípkovité vršení slov, tvořících charakteristiky určitého obrazu či situace. Jako by pro Shanfeldovou byla realita hmatatelnou, až když je beze zbytku popsána. V celku sbírky však tato bohatost navrstvených obrazů může působit kontraproduktivně: místo přiblížení čtenáře textu vzdálí, neboť unaví, roztěká pozornost.

Na úpravné hazardní skládce se
hraje o staveniště jílového podnebí,
o cíp lesních skvrn, srn, keřů, křiků,
téru, šedi, modře, zelených výfuků,
stěn a spěchu tich.

(str. 43)

 

Sbírka je členěna do tří celků: Snítka jitrocele, Noční duhy a Cherry Hill. Jsou však tematicky i formálně propojené, a tak je jejich ohraničení možná logické jen pro autorku samu. Ona neděle z titulu sbírky pak zřejmě odkazuje na vytoužený klid, který často nepřichází, i když by v týdnu pro něj mělo být přirozené místo (Sen čtvrtka o neděli/je snem metropole o pěšině v poli).

Místo nedělí je křehkou knihou, dotýkající se zraněného ženského nitra, žijícího v kulturní i citové odloučenosti a tím pronikavěji zachycujícího veškeré podněty. Yveta Shanfeldová pozoruhodným způsobem pracuje se slovem i básnickou stavbou příběhu. Nabízí čtenáři nové způsoby nahlížení věcí každodenních a původně snad obyčejných, ale v jejích slovech ožívajících s novou intenzitou. Přes naznačené výhrady k nové sbírce je tedy zřejmé, že tato básnířka střední generace představuje svébytný hlas v současné české (a nikoliv jen ženské) poezii.

J. N. S.