Někdo tu komolí jehlany

Bohuslava Hladečková
Holubinka
Protis, edice 184, Praha 2008.
60 stran, doporučená cena 130 Kč. Náklad neuveden, vydání první.

Básník by měl dobře bydlet v jazyce. Měl by se umět proplétat i jeho odlehlými zákoutími, měl by umět slyšet nesamozřejmé souzvuky, měl by rozumět barvě a tvaru a tempu slov. Neboť teprve je-li mu toto řemeslo vlastní, může při drezuře nechat ochočená slova skákat výš než ti, kteří si jimi pouze kupují rohlíky.
Tyto kvality v dostatečné míře prokazuje karlovarská básnířka Bohuslava Hladečková (* 1952), která vydala v letošním roce v Protisu sbírku Holubinka.

Většině textů v útlé a čistě vypravené knize je společný básnický nápad. Není to psaní jen tak, na čtenáře tu čekají nové souvislosti, posunutí významů, která probouzejí fantazii (zas rudými tlamičkami vrčí máky/a někdo tu komolí jehlany, str. 42; sarkastickým mořem/můj krakatice vlečou prám, str. 31). Kouzlem nezvyklého nasvícení skutečnosti nebo překvapivého zvratu v ději se i báseň o tématech všedně lidských stává neobvyklou, novou.
Pokud by se však autorka soustředila jen na okrasy a hru, její umné rekvizity by se samy o sobě za chvíli okoukaly. Naštěstí hra(vost) zde doprovází a zpestřuje významovou rovinu básní. V libozvučnosti a precizní stavbě veršů je zaznamenána životní zkušenost, kterou básnířka odhaluje čtenáři zranitelně a v plnosti (jako když holou rukou/do plamene sáhne/ta bolest co přichází/za sebou ještě dvě takové táhne, str. 47). A protože se tu nedohání velkými slovy malost myšlenky, ani velmi citová báseň nevyznívá levně či přepjatě. V některých básních se ozývají lidové tóny, záměrná folklórní stylizace (upekla jsem koláčky zadělané krví/aby zůstal poslední ten co byl i prvý, str. 30; volali ma volali/po sekyrce upratat/ty potúčky rudé/kde moj milý sťat, str. 25). Snad proto, že v lidové písničce se může kořenit láskou i smrtí bez rizika, že text skončí v kýči. Vše je přirozené a humor si může podávat ruku s tragédií.

Lze-li se snad něčím v knize přesytit, pak je to možná ono nevyhnutelné ženské bilancování. Co bylo příslibem a zůstalo jen jím, co už patří jen vzpomínkám. Naštěstí bilancování nepřepadá do stížnosti, která by básním ubližovala, vyhýbá se patosu a zachovává si potřebný nadhled, někde dokonce i vtip (ach vize mého krachu/to bude pod zdí zase hrachu/ráno ho půjdu posbírat, str. 38). Půvabným doprovodem k básním jsou v knize ilustrace Viktorie Rybákové. Surrealistické kresby se stylizovanými postavami, fantaskními zvířaty a květinami, kterými lze otáčet do všech směrů a pokaždé se objevují nové vrstvy.

Sbírku Holubinka lze snadno přečíst cestou domů vlakem nebo autobusem, příjemný kapesní formát ji předurčuje k roli sympatického společníka. Navíc jedním přečtením se tyto básně v žádném případě nevyčerpají. A tak přestože doposud Bohuslava Hladečková nepatří k autorkám právě pronásledovaným zájmem literární obce, přejeme její aktuální sbírce pozorného a přemýšlivého čtenáře. Zaslouží si ho.

J.N.S.