Slovensko: v těsné blízkosti povídky roku

Poviedka 2006
Zborník najlepších prác desiateho ročníka literárnej súťaže
Koloman Kertész Bagala, L. C. A. Publishers Group, Levice, 2006, 178 stran, 249 SKK. Náklad neuveden, vydání první
Logo © IPMH

Pavol Rankov
V tesnej blízkosti
Koloman Kertész Bagala, L. C. A. Publishers Group, Levice, 2004, 181 stran, 249 SKK. Náklad neuveden, vydání první
Ilustroval Vladimír Popovič

Soutěž o povídku roku probíhala na Slovensku v roce 2006 už podesáté. Porota složená z finalistů předchozích ročníků hodnotila úctyhodných 476 prací. Ocenila 11 z nich, ty pak tvoří obsah sborníku.

Předsedou poroty této literární soutěže byl Pavol Rankov, autor druhé zmiňované povídkové knihy nazvané „V tesnej blízkosti“.

Jedenáctka

V povídkách sborníku „Poviedka 2006“ není snadné najít společné rysy. Jako první se samozřejmě nabízí jazyk, tj. slovenština — tu však najdeme zajímavější jen v první povídce od Gabriely Alexové, jejíž bohatý jazyk zní českému uchu příjemně a libozvučně. Nejen tím připomíná slovenskou autorku Janu Beňovou: představuje výrazně ženský pohled na vztah k muži a často překvapuje čtenáře nevšedními detaily, které však podává s téměř dětskou samozřejmostí. Do jisté míry podobně působí i Vanda Rozenbergová, jejíž pohled na muže a filosofii si zaslouží citát: Tri veci Lejlu udivujú — hviezdne nebo nad hlavou, mravný zákon v nej a čo muži vždy tak dlho robia na záchode.

Rovněž tematicky jsou povídky nesourodé. Nejvděčnějším námětem je láska nebo vztahy mezi blízkými lidmi. O ztroskotání vztahu píše autorka skrytá za pseudonymem dag, její dva obrazy téhož muže, který opustil dívku, nejsou však docela uvěřitelné a přesvědčivé. Skutečně jsou muži tak bezstarostní, nebo naopak nesmělí? Skutečně si to o nich ženy myslí? Již zmiňovaná Vanda Rozenbergová pěkně popisuje život rodiny, jejíž chod je narušen příchodem domácích zvířat. Problém komunikace mezi lidmi vtipně a odlehčeně (jde přece o stav beztíže) zpracovává Miriam Landae. Absenci citů naopak představuje Egon Chandler Mara Rosa — vypravěč její povídky jakoby vypadl z oka Camusově Cizinci, jen je o pár let mladší.

Většina povídek je vážná, popřípadě se v nich jemný humor decentně dávkuje. Temné téma se snaží větší dávkou vtipu odlehčit Václav Kostelanski, ovšem v případě jeho povídky s nepříliš originálním námětem i závěrem to trochu skřípe. Inu, z úst kostlivce, žádný div. Stejně tak poslední věta v Camusovské povídce (Egon Chandler Mara Rosa) naráží na čtenáře, kterému po porci chladu není příliš do smíchu. Roztomilé vtípky se podařily hlavně Miriam Landae, Vandě Rozenbergové a Gabriele Alexové.

Větší část povídek se odehrává v současnosti nebo nedávné minulosti. Z toho se vymyká Miriam Landae a Eva Cigániková, jejichž povídky by se daly zařadit mezi science-fiction. Druhá autorka však na konci celou situaci překvapivě obrátí a celý podivný a krutý vesmír se ocitne v našem obývacím pokoji. Andrej Tusičišny rozehrává téměř detektivní pátrání po autorovi záhadných e-mailů, jeho „sociální hacker“ by před pár lety také jistě působil jako futuristická vize. Dojemné je jeho popírání stereotypu — proč by měli být matfyzáci nepřitažliví?

Poslední skupinu povídek spojuje zahraniční téma. Peter Ankou se stal vítězem desátého ročníku soutěže, jeho výlet do Bretaně a cesty Bretaňců na Slovensko však překvapivě z knihy nijak nevyčnívají. Norbert Mikláš si vybral soudobé a neprovincialistické téma: vypráví příběh slovenské hostesky v japonském baru. Nápaditým doplněním jejích příhod jsou poznámky z její připravované dizertace. Jejich chladné vědecké světlo a racionalita vytvářejí ostrý kontrast proti emocím a sexualitě, aby v závěru tato hráz padla a obě strany dívčiny osobnosti si podaly ruce. Povídka Ondreje Peťkovského hledí na Balkán. Srbský student se na víkend vrací do vesnice k rodičům. Melancholická a bezvýchodná poválečná Jugoslávie, ztráta ideí a hodnot hraničící s nihilismem i nudná prázdnota jsou podány velmi sugestivně a poeticky, pesimismus v sobě skrývá jakousi nostalgii, která se líně převaluje v téměř stojícím čase balkánského venkova.

Dvanáct povídek jednoho autora

Dvanáct povídek Pavola Rankova logicky působí sevřeněji, i když ani on se nedrží striktně jednoho stylu nebo žánru. V knize tak najdeme pracovní zprávu (Správa 345/XXIV-n), legendu z dávné historie (Námestím prechádza nahá žena…) či dokonce téměř experimentální polovinu dialogu (Polovica dialógu). Velmi vtipně působí redaktorské poznámky v první povídce Psy (i když může jít jen o vyrovnávání účtů s redaktory a kritiky).

Většinu povídek se autor snažil opatřit pointou. Taková snaha je jistě chvályhodná, obtížnost úkolu ale občas vede k pointám předvídatelným a nepřekvapivým (Čo by sa mohlo snívať doktorovi Thompsonovi?, Správa 345/XXIV-n). V jiných případech je ovšem autor úspěšnější, třebaže trochu morbidní (Na návšteve u dcéry, Black & White).

Společným rysem autorových povídek je civilní nepoetický jazyk. Občas vyvolává dojem přílišné obyčejnosti, kterou obsah nestačí vždy vyvážit. O to tajemněji působí název sbírky. „V těsné blízkosti čeho?“ ptá se čtenář. Většina příběhů má něco společného se smrtí, může tedy jít o blízkost oné hranice, o blízkost toho, co nás přesahuje. Častým námětem povídek je také blízkost mezi lidmi — či spíše situace, v nichž je blízkost pokřivená a pouze zdánlivá: vztahy dětí a rodičů nebo vztahy mezi partnery, do nichž se vkrádá stáří, násilí nebo šílenství.

Závěr

Při listování knihou vítězných povídek slovenské soutěže se těžko ubráníme myšlenkám na úroveň podobných soutěží u nás. Podobně pojmenovaná soutěž Literárních novin vítězné povídky knižně nevydává, navíc není zcela jasné, jakým způsobem vybírá redakce povídky k posouzení porotě.

Dvě představené knihy nám umožní obdivovat šíři současné mladé povídkové tvorby na Slovensku. Pokud si dovolím obě knihy srovnat, skončí Pavol Rankov až na druhém místě — tedy vlastně vyhrála jeho role předsedy poroty nad rolí spisovatele (ale aby se mohl stát předsedou poroty, musel přece…) Možná je však lepší dojem ze sborníku způsoben jeho větší čerstvostí a rozmanitostí. Který z autorů ale nakonec vydá vlastní knihu?

-echo