Popel a past

Kateřina Rudčenková
Popel a slast
ESČP, Klokočí a Knihovna Jana Drdy, Praha a Příbram 2004

Popel a slast (ESČP, Klokočí a Knihovna Jana Drdy, Praha a Příbram 2004) je třetí básnickou sbírkou Kateřiny Rudčenkové a první po jejím prozaickém debutu Noci, noci (Torst, 2004). Sbírka je rozdělena do několika částí a dvě hlavní nesou i vlastní název, přičemž druhý se shoduje s titulem celé sbírky. První část Přijď setmění se tématicky ani jinak od zbytku neliší a tak hádám spíš na časově určené celky. O čem tedy je poezie Kateřiny Rudčenkové?

Velmi se bráním rozdělování poezie, nebo vůbec umělecké tvorby, dle determinace tvůrce jeho pohlavím a u poezie Rudčenkové ani nejsem v pokušení se k tomu uchýlit. Tvorba Rudčenkové rozhodně není tím, co se často obecně označuje za ženskou poezii. Tedy jakousi pocitově vypjatou tvorbou, akceptovatelnou jen jako výpověď pohlavně určené jinakosti pohledu. Na druhou stranu Rudčenková své pohlaví v textu (tato věta má i svou doslovnou platnost) neskrývá. Vedle intimních témat se ale často dotýká i obecných otázek lidské existence a také neexistence: odchodů, smrti, rozkladu.

Pohřbívání slasti, pravá tvář

Ještě jdu, ano,
ale s tělem napůl vnořeným pod zem,
takže mě v klíně stále chladí hlína.

Žár mých boků je žravý,
mou pravou podobou
je vlhký stín, přítmí, sytý pach plísně a dým.

Rudčenková je mistr hesel, už samotný název sbírky (zároveň i jedné z básní) mnoho slibuje. Báseň je často uvozena tak dokonalým obrazem, že zbývající text mu zůstává přeci jen něco dlužen. Vybírám: Muž k domýšlení, Kdo se zachrání věděním, Všechny básně končí smrtí, Loučení s krajinou v paměti, Pijeme spolu popel.

Pijeme spolu popel

Sedíme mezi Němci,
a aby nám nerozuměli,
protože my nerozumíme jim,
tak ty, Litevec, mluvíš polsky
a já ti česky odpovídám.

Díval ses v noci na film s Larou Croft,
byla hezká, říkáš,
ke konci filmu se děj přesunul na Sibiř
a Lara tam pobíhala na hrobech
jen v tričku s krátkým rukávem.

Na Sibiři ses narodil, prvorozený,
na Sibiři tvůj otec spal s vlasy v závějích,
na Sibiři vyrostla i tvá matka,
tam se poznali.
Tvůj bratr sochař se vtiskl do kamene.

Teď je ti čtyřicet čtyři a tvé šedé vlasy
jsou jemné jako mech a popel,
který neslyšně padá do konvice na vodu,
odložené na podlaze,
když v noci kouříš u okna
a vítr ho nechce přijmout k sobě.

Netvrdím, že se dnes chystám umřít,
ale proč už mě tolikrát napadlo,
že zemřeme jednou každý ve své zemi?
Kdo nám bude nahý tančit na hrobech?

Když dorazíme k jezeru, je březen,
slunce a ostrý vítr,
svlečeš se.
Pevné tělo září na břehu,
vběhneš do ledové vody.
Až se v květnu vrátíš do své Litvy,
pro mě už budeš mrtvý.

Mám za to, že Kateřina je nejsilnější v textech, které nešifruje, které ponechává v jejich obyčejné sdělnosti. Tam, kde zručně a s určitou rutinou klade básnické obrazy na sebe a zmnožuje tak jejich významy, jakoby se vytrácí sdělení, smysl. Obecně až dialekticky temně (tj. nejasně) vyznívající verše mohou mít hluboký význam, ale také nemusejí. Věta, kterou lze chápat mnohovýznamově, také význam vůbec mít nemusí. Jsem na rozpacích, mám-li se nechat svést, nebo zda se přede mnou neotevírá lehce zkonstruovaná past na moji vlastní imaginaci, které je lépe se vyhnout.

Zůstane tam ležet jako Marat

Budete se znovu setkávat ve tmě
Protože žijete v představách Oba
Kdo jsou vaše děti? Kdo je otištěn
v tvé kůži v tvé tváři? Kdo tě hladí
jako by věděl že jsi utečenec
zvíře přeludů?

Nevím, zda v předchozích řádcích jsem nebyl až zbytečně příkrý. Beru sbírku ještě jednou do ruky. Zdá se, že past sklapla?

Nykos

Kateřina Rudčenková * 12. 4. 1976

- básnické sbírky Ludwig (ESČP, 1999) a Není nutné, abyste mě navštěvoval (ESČP, 2001), povídková knížka Noci, noci (Torst, 2004), hra Frau in Blau (Činoherní studio v Ústí nad Labem)
- žije v Praze, kde pracuje jako korektorka jednoho celostátního deníku
- více na adrese http://katerinarudcenkova.webpark.cz/zivotopis.htm