Tady je tvůj Mars, tady skákej!

Stodola
Martin Němec
Paseka, Praha a Litomyšl 2004, 144 stran, 169 Kč. Náklad neuveden, vydání první
Na obálce výřez z obrazu Bedřicha Dlouhého

Martin Němec je známý jako hudebník, skladatel a textař (založil skupinu Precedens a složil hudbu k několika celovečerním filmům) či výtvarník, do oblasti psaného slova již dříve pronikl jako autor filmových scénářů (Perníková věž, Tma). Ve své knižní prvotině Stodola se čtenářům představuje též jako autor povídek – a to ne jako autor ledajaký. Soubor jeho povídek patří v oblasti české prózy posledních let jistě k tomu lepšímu, na co můžeme v knihkupectvích narazit.

Bradbury, Poe, Říha

V prologu knihy cituje Němec tři díla: Marťanskou kroniku Raye Bradburyho, Anděla pitvornosti Edgara Allana Poea a Honzíkovu cestu Bohumila Říhy.

Podiv Honzíka nad tím, že slovo kocour nepřipomíná opravdového kocoura, působí sice úsměvně, ale jeho souvislost s knihou zůstává nejasná. A to přesto, že některé povídky mají dětské hrdiny (Plachetnice) nebo dětský svět prodlužují do světa dospělých (Samuraj). Možná chtěl autor pomocí první knihy, kterou kdy četl, uvést první knihu, kterou napsal. Možná chtěl rozpor mezi psaným textem a popisovanou skutečností přenést jinam: Němcovy povídky totiž podobně problematizují vztah skutečnosti k představě či stereotypu (Skrytá tvář operní inscenace).

Od Poea si Němec půjčuje hrůzu, která často balancuje na hraně směšnosti. Strach ovšem nemá z pohřbu zaživa či španělské inkvizice, děsem dokáže naplnit světlík činžovního domu (Kojná) či kamennou zeď (Koleda). Obludnost postav je zaviněna jejich odlišností, ale jejich situace vyvolává zároveň soucit: mentálně postižený chlapec v „Plachetnici“, popálený plukovník Reiner ve „Skryté tváři operní inscenace“ i úchylný dirigent v „Koledě“ jsou vlastně oběťmi své nedobrovolné jinakosti.

Od Poea k Bradburymu vede pohodlná cesta, kterou vyšlapal sám Ray Bradbury (Usher II). Odkaz na Bradburyho Marťanskou kroniku je navíc v textu povídek rozeznatelný nejlépe. Hned první (a zároveň titulní) povídka připomene dům z kapitoly Přijdou vlahé deště, který sám vykonává nejrůznější činnosti; potíže vypravěče „Malgo sa kater“ jsou zase srovnatelné s marnou snahou prvních expedic na Mars o komunikaci s Marťany. Němcovi hrdinové ovšem nepotřebují cestovat na Mars, aby se setkali s neznámem a dostali se do nepochopitelných situací. „Mars“, tj. svět, ve kterém je všechno jinak, naopak přichází za nimi. Nachází se náhle všude kolem nich – nebo dokonce uvnitř nich samých.

Kafkovský kyberpunk

Styl povídek je poměrně rozmanitý. Drobnější útvary připomenou Kafkovy Povídky (3× fejeton osamělé ženy, Pět sester), kyberpunková „Díra“ zase Věru Chase. Děj většiny povídek je zasazen v jakési paralelní současnosti nebo době, která není dnešku příliš vzdálená. Jen „Epidemická choroba na tři“ se odehrává v dávném středověku – i když její vztah k dnešku ji činí naopak nejaktuálnější a nutí k zamyšlení, kam až mohou dojít nejrůznější reality show ve své honbě za senzací.

Němec popisuje podivné i strašidelné věci s odstupem, často až ironickým. Napětí většinou neústí v žádné vyvrcholení, je překonáno všedností a rozplývá se v obyčejnosti, z jejichž absence se zrodilo. Tento pohled lze také obrátit: pokud přestaneme považovat za všední a obyčejné to, co kolem sebe potkáváme, můžeme zažívat neuvěřitelná dobrodružství i my v našem „opravdovém“ světě.

Povídky jsou spíše kratší, děj, pokud nějaký, tak nepříliš dlouhý, sledující většinou jen krátký časový úsek. Tomu odpovídá hutný jazyk, který se však nebojí složitých souvětí a konstrukcí. Na tomto místě je třeba zvláště ocenit kvalitní redakční práci, v knize totiž nenalezneme téměř žádné chyby, a to ani v interpunkci, což je v současné české praxi opravdu vzácnost. Pro srovnání si může zvídavý čtenář přečíst nepublikovanou povídku na webových stránkách Martina Němce (http://www.martinnemec.com), která bedlivou redakční úpravou zřejmě neprošla.

Nezbývá než doufat, že podobné knihy budou vycházet i nadále, že redakce budou podobně pilné a lidé jako Martin Němec budou psát a psát.

E. Choroba