Nedonošený život

Jan Němec
První život
Větrné mlýny, Brno 2007. 100 stran, doporučená cena 129 Kč. Náklad neuveden, vydání první.

Jan Němec debutuje svojí sbírkou poezie První život v nakladatelství Větrné mlýny. Jeho jméno však není neznámé. Publicistikou přispívá do periodik Host, Literární noviny, Taneční zóny a  Reflexu. Není jediným teoretizujícím autorem, který se pouští směle do vod krásné literatury. Dokonce se zdá, že propojení obou poloh přístupu k poezii (tedy reflektující a tvůrčí) je spíš na naší literární scéně pravidlem než výjimkou. Teoretická poučenost autora by měla být jistou zárukou kvality jeho vlastní tvorby. Jenže reflexe vlastní tvorby, zdá se, je jeden z nejobtížnějších úkolů.

Kniha je rozdělena do osmi číslovaných celků s jedním datovaným intermezzem. Bohužel rozklíčovat, podle jakého kritéria se členění řídilo, je nemožné. Možná se jedná o časově spřízněnou tvorbu, možná ne. K celistvosti a soudržnosti sbírky členění nepomohlo, i když si vlastně nedovedu žádné takové zcelující členění představit. Námětová roztříštěnost sbírky je dána především šíří autorova záběru. Jedna báseň o kundičce, druhá o Bohu (doslova).

Bohužel mám pocit, že Jan Němec nám předkládá klasickou juvenilní poezii (k čemuž by odkazovala i přiznaná inspirace beatnickou tvorbou), ve které je třeba zaznamenat každý (dokonaný i nedokonaný) pohlavní styk a každou myšlenku „o životě“ a „o světě“ vůbec. Němec není však (na rozdíl od beatníků) příliš sdílný, protože vše ještě navíc (někdy až surreálně) „šifruje“.

Nesmíme ale zamlčet, že Jan Němec bravurně zvládá vytvořit básnický obraz, tuto dovednost mu sotva lze upřít. Stačí to ale na báseň? Mám za to, že je vždy dobré pohlížet na báseň nebo na její skladbu jako na celek a tak ji i komponovat, pracovat se záměrem. A cílem by nemělo být jen báseň napsat (jinak ať básníci píší do šuplíků), ale dotknout se čtenáře. Pohnout s ním, kopnout ho, vrazit mu do hlavy slova, která už nikdy nezapomene a ke kterým se bude muset vracet (trochu přeháním). A já zůstávám Prvním životem nezasažen.

Němec většinou nepointuje. Tím nechci říct, že tím hlavním v básni je pointa. Ale autor se často pointě vyhne, uteče od ní, nebo ji zazdí dovětkem, přidáním dalšího verše, medicínsky řečeno apendixem (… a hraji hry). A tak snad nejzajímavější v celé sbírce je nechtěně nakonec recyklát uvedený na záložce knihy. Vojtěch Kučera vybral z několika básní verše a poskládal z nich báseň novou. Bohužel jsem nabyl dojmu, že tímto způsobem by šlo zrecyklovat většinu básní, aniž by se s textem sbírky cokoliv významného stalo.

Vojtěch Kučera:

První život
Janu Němcovi

Zde stojím,
svislý
a ošoupaný zevnitř:
zatlučte mě,
ach zabijte
do života hloub.

Ale odkud
milovat a kam
moře
které přes noc ustoupilo?
Práší se…

A teď původní autorova tvorba, ze které byly verše vybrány.
Jan Němec:

***

zde stojím
svislý
a ošoupaný zevnitř

jako zima nemám nic
ale jako zima s dětmi
o sebe se napůl rozdělím

(str. 37)

***

za toho dechu podél
za té bezhlesnosti
          takto žlutých růží
                    na tomto stole
kladiva této noci
zatlučte mě
          ach zabijte mě
          do života hloub

zatlučte mě
          ach zabijte mě
až tam kde bělokorý nikdo
nikdy už nikdo
          než navždy oba

(str. 15)

***

ano ale odkud
odkud milovat a kam
aby láska nebyla ani jen studnou vyholenou v poušti
ani čistočirým bláznovstvím vrcholu podraženého do údolí?

(str. 47)

***

jako moře

          které přes noc ustoupilo

                    zanechalas na mé pláži
                    tisíce mrtvých ryb

          od té doby
                    jikry pláči

                    a hraji hry

(str. 68)

***

po sídlišti
přes poledne
slyšet rány

to člověk
někde klepe
na železe
anděla

mezi křídly
slyšet ticho
a práší se

(str. 87)

Možná jsem ve svém hodnocení knihy příliš příkrý a krutý, ale ať autor promine, sbírka mi nejvíce připomíná skicák, poznámkový notes. I ten může být zajímavý, pokud nás zajímá proces tvorby nebo z jakéhokoliv důvodu postava autora. Ale jako výsledné, hotové umělecké dílo mi to zatím od Jana Němce nestačí.

Nykos