Evangelium podle Petra
Petr Kukal
Polabské evangelium
Česká křesťanská akademie Brandýs nad Labem ve spolupráci s nakladatelstvím PhDr. Milana Nováka, 2006
Když vezmeme do ruky Polabské evangelium, první věc, která nás zaujme, je pozornost, kterou vydavatel knize věnoval. Od výrazu obálky prosvítající pod matem pauzovacího papíru až po zvolenou gramáž křídového papíru je cítit pečlivost. A Kukalovy verše si ji zasloužily.
Už název sbírky napovídá, že se nejedná o verše opírající se o poslední trendy a kopírující styl některé z nejnovějších módních vln. Ale podobně jako texty, které sepisovali první křesťané, i jimi inspirovaná úsporná Kukalova čtyřverší se dotýkají něčeho, co se jen tak nemění, co zůstává. O co se vzdalují nejsoučasnější současnosti, o to víc se dotýkají nadčasového.
Každoroční čas havranů.
Čas nejistoty. Černý čas.
Zobáky tlučou na bránu
dávného nebe. Místo nás.
Ale Polabské evangelium není v žádném případě křesťanskou agitkou. Kukal pracuje s křesťanskými náboženskými motivy po svém. Často ve verších čteme omluvu, důvody, proč je těžké hledat v tomto kraji silnou víru a přesvědčení. Důkazem, že Kukal nemluví konvenčním náboženským jazykem, je i následující prosba, vlastně modlitba:
K nám chodí jaro samozřejmě:
nic nehraje, nic nečeká...
Takovou ženu, Pane, dej mně.
Samozřejmého člověka.
Při seznámení se se zbývající Kukalovou tvorbou (např. Orel velmi) jasně vidíme, že předkládaná sbírka je motivicky sevřeným a asi také formou uzavřeným dílem. Zručnost, se kterou Kukal rytmizuje a také rýmuje, nehrozí přerůst v manýru, která by ve větší ploše možná působila anachronicky. Básník se zřetelně vyrovnává s určitou částí (součástí) svého života, nevyčerpává všechny svoje možnosti, takže není třeba se o jeho další směřování obávat. Těžko můžeme chtít, aby nostalgie po krajině dětství zněla jinak, než v této sbírce zní.
Ohníček z uschlých natí
a k čemu srdce lne - -
Čas dětství dáváme ti
v oběti zápalné.
Minirecenze ve Wagonu nejsou rozhodně vyčerpávajícími studiemi, ale těžko zamlčet vzor, jehož poezie je v Kukalově stylu více než patrná. Ano, je těžké nemyslet při četbě Polabského evangelia na Jana Skácela. Ale je možné se zlobit na autora, který dokáže oživit skácelovskou poetiku?
Večer dozrál jak hrozen
z mělnických modrých rév.
Hostie puká o zem.
V číši tmy samá krev.
Na samý závěr jsem si ponechal už jen informaci, že text doprovázejí obrazy Ladislava Leitgeba a že textům nijak zvlášť nepřekážejí.
Nykos
Petr Kukal (*1970)
- učitel, redaktor, šéfredaktor, výzkumný pracovník, manažer
- sbírky: Dávnočas 1996, Služský hřbitov 2003
- ostatní publikace: Říkejme si přísloví 2005
- v roce 2005 získal první místo v Literární ceně Vladimíra Vokolka v nejvyšší věkové kategorii