Papírový rádce v životě britského teenagera

Nick Hornby
Po hlavě
Přeložil Michal Prokop. Praha, BB art 2008. 232 stran. Doporučená cena 229 Kč.

Nakladatelství BB art přináší další přeložený román Nicka Hornbyho (1957), britského humoristického spisovatele a esejisty, který se netají svou láskou k FC Arsenal a popíku. Hornby je mimo jiné autorem pěti bestsellerů, z nichž čtyři byly úspěšně zfilmovány, s předními britskými šviháky v hlavních rolích (Colin Firth, Hugh Grant). Napsal ale třeba také sbírku kritických esejí o současných amerických prozaicích, autobiografickou Fotbalovou horečku, jíž si získal celosvětově srdce stovek čtenářů, nebo rozjímání nad 31 svými nejoblíbenějšími songy.

Slam (česky Po hlavě) vypráví tentokrát pubescent. Samovi je teprve šestnáct let, jeho život se dosud omezoval na frekventované jízdy na prkýnku a imaginární diskuse s životním vzorem z plakátu nad postelí – skejtovým mistrem Tonny Hawkem, a už přišel životní zlom. Historie se opakuje, a Sammy se stejně jako kdysi jeho milovaná matka stává nezralým rodičem. To, a nic víc je náplní vtipně laděné novely o násilném dospění, o rodičích a dětech různých druhů a o svobodě a její (krásné) ztrátě. Není třeba pochybovat o tom, že to Sam s Alicí a synkem Roofem nakonec zvládnou. Zvládnou. A Tony Hawk se svými prefabrikovanými odpověďmi na Samovy otázky je při tom kupodivu vydatným pomocníkem. Fakt, že Hawkovy „přiléhavé“ reakce pocházejí z jeho autobiografie, je nepřekvapivě zdrojem ironické zábavy.

Že se z nezodpovědného nezralého Sama stane plnohodnotný uvědomělý otec, že patnáctiletá Alice po dítěti jednoduše touží a nehodlá se svého nečekaného mateřství vzdát, že při tom oba nějakým zázrakem zvládnou posléze i studovat vysokou školu (i když, aby se špička trochu obrousila, dálkově) a Sam se současně dokáže postarat i o svou novou sestřičku, jen o něco málo mladší než jeho syn, jsou spíš pohádky na dobrou noc. Pokud bychom se rozhodli knížku adresovat teenagerům (sekce pro děti a mládež), mohli bychom ji vnímat jako dobře zvládnuté varování. V zábavném plášti a s pochopením pro „tu dnešní skejtovou mládež“ se umně skrývá poučná douška o tom, že nepoužívat antikoncepci se při sexu nevyplácí, že ovšem když už k „nehodě“ dojde, lze z ní vyjít i s čistým štítem a současně si nezkazit život (jste-li ovšem vážně machři). Báchorky to jsou nicméně nepovrchní a vyprávěné s takovou dávkou humoru a nadsázky, že by odpovídaly spíše příběhu pro chápavé dospělé (zvlášť s ohledem na to, jak nepopiratelně směšně je vylíčen jejich vypravěč). Ti se mohou ztotožnit se Samovými a Alicinými rodiči (z nich každý příznačně lituje zpackaného mládí toho svého dítěte) a zasmát se tradičním konfrontacím mezi puberťáky a jejich „pěstouny“, v nichž samozřejmě neschází vzájemná láska a respekt. Bezpochyby s úsměvem zaznamenají typicky vysokou frekvenci slova „nevím“ v Samově projevu (ovšem proč musí být Sam nutně nablblý?), jeho zálibu ve značkových maskáčích či prádle poházeném po zemi nebo ponorku, která mezi dříve zamilovaný pár současně s řvoucím kojencem zákonitě vypluje. Ocení uvěřitelně vylíčený vztah mezi mladými rodiči a jeho vývoj. Knihu oživují časové posuny směrem do budoucnosti, kdy Sam ke svému zděšení nahlíží, jak by mohl jeho život vypadat, kdyby všecko zvoral. Snové výpravy, v nichž má za úkol doprovodit syna na očkování nebo mu v noci vyměnit plínku, Sam bezvadně využije v blízké realitě – a ta dopadne vždycky o chlup líp. Kéž by to tak chodilo i v životě, že. Ollie na to.

Olga Stehlíková

Pozn. red.: Recenze byla psána pro Pražský deník, kde také vyšla. Ve Wagonu nyní nabízíme její nezkrácenou podobu.