Rozběhaný manifest lůzrovství

Jakub Češka
Hledání běžeckého těla
Togga, Praha 2008.
107 stran, doporučená cena 156 Kč. Náklad neuveden, vydání první.

Prozaická prvotina Jakuba Češky je zajímavým formálním experimentem kořeněným Češkovým literárním talentem a zajímavou hrou se slovy.

Autor knihy boří strukturu klasického narativu již samotnou formou románu. Kniha je psána subjektivní ich-formou - autor svobodně hodnotí fikční svět, přičemž toto hodnocení probíhá pomocí e-mailové korespondence mezi hlavním hrdinou Jakubem a několika málo ostatními postavami (brody, dulcinea, maxim.g). Avšak čtenáři jsou předkládány pouze e-maily Jakuba, jde tedy o neustálý monolog hlavní postavy s neurčitými odkazy na emaily příchozí, leč ty jsou čtenáři neznámé. Absence dialogu s sebou tedy přináší hlavně zaměření na rétorickou figuru vybranou autorem a její hodnocení. Narativ je rozdělen na dvě téměř stejné části, na Prahu a Venkov, každá část je odlišená e-mailovou dikcí hlavního hrdiny. Můžeme pozorovat jakési rozdvojení běžce, z počáteční ich-formy se stává ke konci narativu er-forma. Češka také neupíná svoji pozornost k odvyprávění nějakého děje, který by měl svou závěrečnou katarzi, hlavním motivem knihy je oscilace mezi běžeckým tělem (to má zastupovat askezi) a nezřízeným pitím dovedeným do stavu těžké psychické strnulosti. Popis jednotlivých situací nepočítá s nutnou návazností, dokresluje jen atmosféru, působí jako instrument k předvedení Češkova talentu - briskní schopnost metaforizace je jeho hlavní zbraní k udržení pozornosti čtenáře. Jednotlivé e-maily tedy nejsou spojeny přímou dějovou linkou, ale jimi vytvořený dojem z knihy je, myslím, konzistentní.

Na začátku první části - Praha - převažují zprávy psané brodymu plné děsivých stavů běžce, ve kterých se mísí zajetí vlastního šílenství a občasné, prchavé uspokojení. Češka nešetří aluzemi na Chandlerova Phila Marlowa, alkoholické opojení ale nadmíru převažuje. V první části se ještě objevují další dva adresáti, a to maxim.g s dulcineou. E-maily maximovi jsou podobné těm brodymu, hlavní hrdina v nich ale řeší více své spojení s literaturou. Vlastní psaní nepovažuje za něco, na čem by bylo třeba si zakládat, zároveň je pro něj samotný akt psaní adekvátní formou k vyjádření svých, značně trpkých, pocitů. Záchytným bodem běžce se stává dulcinea. Ta je adresátem, jemuž se Češka může vyzpovídat ze svých vniřních démonů, ze své rozervanosti, s mnohem větší intezitou než u předchozích dvou adresátů. Tyto výkřiky běžce jsou prostoupeny odcizením, lehkou sentimentalitou, tlacháním o sobě samém a také občasným procitnutím z depresí s připojenou omluvou za plačtivou dikci vyprávění. Právě změna, kterou Češka přináší v rétorických figurách, je značným oživením narativu. Vypravěč předkládá popis sebe sama. E-maily jsou podobné rétorice Claude Simona, Češka jde ale víc na kost, trhá poslední zbytky roušky, která ho chrání před světem, a divokými odstavci zběsile vyřvává svoji vnitřní rozpolcenost. Všemožné banální životní situace dostávají díky brilantnímu metaforickému zprostředkování ráz novodobého mýtu. Češkův zápas s tělem, askeze v protikladu k bezbřehé sebedestrukci alkoholickou zamlžeností, je pro čtenáře důvodem, proč číst dál.

Druhá polovina knihy přináší změnu kulis díky přestěhování běžce z Prahy na venkov, zároveň se od této situace odvíjí následný text. Zdá se, že Češkův hrdina podlehl jedné z největších romantických lží: Příroda a venkov dokáží očistit zničenou duši, jen zde dokáže najít rozervanec vnitřní klid, jen zde může splynout s běžeckým tělem. Na venkově cítí hlavní hrdina ještě bolestněji svoji osamělost, život bez Prahy mu nevyhovuje, výsledky hledání běžeckého těla jsou mizivé. Stále větší touha po společnosti, po určitém návratu, zároveň však popírání výše řečeného, to je hlavní náplní e-mailů druhé části knihy. Postupná změna Češkova vypravěčského stylu přecházející, jak již bylo avizováno, z ich-formy do er-formy, jen dokresluje zhoršující se stavy běžce. Čtenář se však může jen dohadovat, zda za to může prostředí venkova, či by se existenciální prázdno stále více prohlubovalo i bez ohledu na místo dění. Závěr narativu nedává čtenáři rozřešení, happy end se nekoná. Na posledních stranách není cítit možnost změny, vymanění se z depresí. Román by mohl dále pokračovat, ale je ukončen ve správnou dobu. Zároveň je však jakási neuzavřenost symbolizující nekonečnost vyprávění největší slabinou Češkovy knihy. Výsledný pocit je tedy takový, jakoby e-maily mohly pokračovat neustále (dokud bude autor vyhledávat stále barvitější metafory).

Hledání běžeckého těla se odvíjí na pozadí velmi specifického idiolektu, navazuje určitým způsobem na beat generation, Češka má schopnost tvrdě a ironicky popsat stereotypy městského života jako například Jáchym Topol ve svých básních. Autor vede svůj boj skrz narcistický slovník. Hledání běžeckého těla je manifestem postmoderního lůzrovství. V příběhu nechybí patos intelektuálství. Rotoped spalujícího pití, hledání těla se sice koná, ale bez rozuzlení, bez možnosti opravy minulého života, bez možnosti říct stop neustálému šílenství. Odyssea marnosti se čtenáři předkládá na zlatém podnose.

Na pulty knihkupectví se tedy dostala próza, která v záplavě mainstreamově laděných vyprávění působí jako štika v rybníce plném líných kaprů. Češkova prvotina je vydařená, stylem i formou originální, ke konci jí však trochu ubírá na kvalitě lehká monotónnost.

Martin Charvát