Reportáž z autorského čtení Wagonu

Kupé pro Violu

13. 11. 2010, pražská kavárna Carpe Diem
Fotil Trignom

Četli

Olga Stehlíková
Veronika Švandová
Martin Švanda
Jitka N. Srbová
E. Choroba
Fin

Hráli

Michal Bystrov
Pavel Novotný & Voni

Ten večer se původně měl jmenovat jinak a měl také probíhat jinak: jako součást a oslava Dne poezie. Jako sdílení radosti z textu psaného, zpívaného nebo třeba podvráceného patafyzickou hrou. Viola Fischerová (18. 10. 1935 - 4. 11. 2010) zemřela nečekaně před zahájením letošního dvanáctého ročníku poetického festivalu, jehož měla být aktivní a významnou účastnicí. Svým odchodem změnila českou básnickou krajinu; proměnila zásadně i náladu autorského večera Wagonu, který jsme se na poslední chvíli v redakci jednomyslně rozhodli dedikovat právě jí.

Po dlouhé době jsme v listopadovém večeru na pražské Floře před publikem vystoupili sami. Není to úplně samozřejmé a měli jsme určité pochybnosti, ale nakonec zvítězila potřeba přiznat sobě i jiným, že pořád ještě píšeme. Představit redaktory také jako autory. A především: připomenout si společné začátky a impulsy, ze kterých Wagon v roce 2003 vznikl. Kromě redakce tak vystoupili i někteří z autorů, kteří jsou s Wagonem od počátků spojeni.

Večer zahájil písničkář, básník a překladatel Michal Bystrov. Nebylo by správné prozrazovat příliš mnoho o společné minulosti, prozraďme tedy raději, že Michalovi v posledním roce vyšel překlad ceněné biografie Boba Dylana, Down the Highway. Další informace o Michalově kulturní činnosti najdete na jeho vlastním webu.
První čtoucí redaktorkou večera byla Olga Stehlíková. Četla z rozsáhlého básnického autoprofilu Violy Fischerové, který spolu s básnířkou připravila a který vyšel v rámci Revue Pandora 18/2009: LAST-LUST-LÁSKA. Slibovali jsme si, že budeme na Violu myslet vesele a že nepropadneme melancholii, ale připouštíme, že to při poslechu výňatků z její intimní zpovědi nebylo snadné.

Z Brna přijel básník Martin Švanda, kterého si mnozí pamatují ze čtení v Týnské literární kavárně a také z několikanásobného uvedení na našich stránkách. Martin tentokrát přijel i s manželkou, básnířkou Veronikou Švandovou, a my jsme tak byli účastni historicky prvního společného čtení básnické manželské dvojice na našem večeru. Veronice vyšla v letošním roce prvotina Světelný střep. Oba autoři vytvářejí krajiny a příběhy s kouzlem a průzračností, která občas připomíná svět pohádek. Veronika se pohybuje až na pomezí snu, Martin do svých veršů stále přimíchává laskavý, nesamozřejmý humor.

Skokově jinou atmosféru a příval energie vneslo do prostoru severočeské hudební těleso Voni ve složení Pavel Novotný, Jan Bažant a Jakub Nykos Ouhrabka. Voni si s hudbou i textem rádi hrají a i smutná témata v Jejich podání publikum spolehlivě rozesmívají. Protože slova nemohou v žádném případě vystihnout podstatu věci, doporučujeme hudební ukázky na profilu kapely.

Pokud jde o další program, autorka této reportáže by nerada sama o sobě podávala jakákoliv svědectví, je ochotna pouze prozradit, že takové nervy už dlouho neměla. Obtížnost čtení se totiž odvíjí od náročnosti publika, a publikum Kupé pro Violu bylo náročné převelice. Jen málokdo je ostřejším pozorovatelem a kritikem než přátelé-autoři, přátelé-redaktoři a přátelé-organizátoři literárních akcí, a právě tito převažovali. Na druhé straně to bylo pravděpodobně štěstí pro dalšího z redaktorů Wagonu, E. Chorobu, jehož povídka Hodináři by před méně zkušeným publikem nemohla uspět, neboť by nebylo s to ji sledovat. A jak už to u Chorobových próz bývá, i v tomto případě bylo nutno udržet pozornost až do posledního řádku.
Literární program uzavřel Fin, který patří k autorům, bez nichž bychom si Wagon neuměli představit. Jeho hořká a často sebeironická básnická pozorování vhodně završila večer, ve kterém snad nebylo řečeno víc než řečeno být mělo. Z mikrofonů ještě nějaký čas ždímala výkon neumdlévající formace Voni a hosté, a my byli rádi, že se ani po skončení programu nikomu nechce pryč. Nám se také nechtělo. Tedy se s vámi těšíme příště na shledanou.