Vst pt  s n m  d   l t r rn h      v tv rn h     xp r m nt
        u  e     á  i    o  i e á   í  o a  ý  a   é o  e   e i   e  u

Milí čtenáři, právě se vám otevírá dvojčíslo III-IV/2007 almanachu Wagon, které je výjimečné hned v několika ohledech. Především je to poprvé, kdy vám představujeme obsah tematický - a není pro první tematické číslo vhodnější náplň než právě experimentální tvorba. Dále je to poprvé, kdy obsah čísla připravoval hostující editor. Olga Stehlíková, která stojí za koncepcí a z většiny také za obsahem tohoto Wagonu, sestavila náklad nebývale obsažný a rozhodně naprosto ojedinělý, za což jí patří náš dík a respekt. Jak vám bude zřejmé po přečtení jejího úvodního slova, laskavým přispěním mnoha autorů a v některých případech jejich dědiců či nakladatelů se podařilo získat materiály velmi cenné, a nás těší, že je můžeme čtenářům poskytnout v našich obvyklých dvou podobách, tj. on-line jako HTML a ke stažení ve formátu pdf.

Naše upřímné poděkování patří dále kulturně-literární revue Pandora a především její šéfredaktorce Kateřině Toškové. Kromě poskytnutí dalších materiálů pro toto dvojčíslo je také autorkou jednoho z teoretických textů. A navíc díky tomuto spojení budete mít poprvé možnost držet v ruce část našeho nákladu v tradiční podobě tištěného časopisu; velmi vám proto doporučujeme, abyste si opatřili 14. číslo Pandory. Mé poslední díky pak patří Trignomovi, který strávil mnoho měsíců citlivými retušemi a převáděním původních podkladů, které byly převážně v „analogové“ formě, do digitální podoby, a následně oněch několik set (!) stran zpracoval do zlomu. Obsah tohoto čísla je skutečně více než desetkrát větší, než na jaké jste u nás byli doposud zvyklí. Vzhledem k charakteru experimentální tvorby také nerespektuje obvyklé dělení na literární obsah a galerii, vše tedy najdete v rubrice Náklad.

A ještě poznámka na závěr. Přestože jsme věděli, že díky náročnosti přípravy tohoto projektu vás necháme čekat, a skutečně uplynulo celé léto a podstatná část podzimu, aniž jste měli možnost pročítat si nový Wagon, věříme, že nyní porozumíte, proč jsme své úsilí pokládali za smysluplné, a že díky vašemu zájmu se tento experiment osvědčí pro budoucnost. Ovšem na příští Wagon, tedy číslo I/2008, se zase můžete těšit ve formě a čase, na které jste u nás zvyklí.

Přejeme vám příjemné experimentování.

J.N.S

Možnosti a podoby literárního experimentu

V doslovu k proslulé antologii světové konkrétní poezie (1967) napsali její editoři Josef Hiršal a Bohumila Grögerová, že je obtížné předvídat, které z mnoha směrů, snah a metod budou výchozí pro další vývoj básnického experimentu. O možnostech jeho rozvoje nepochybovali. Netrvalo ale dlouho a zdálo se – i mnozí experimentální básníci sami tak soudí –, že se literární experiment vyčerpal právě s koncem 60., resp. 70. let. Někteří tvůrci, pro které představoval jen krátkodechou epizodu, se od něj provždy odvrátili. Jiní naopak postupy dříve osvojené rozvíjeli či přicházeli s metodami novými, pochopitelně mimo normalizační oficiální scénu.
V pozadí těchto novátorských snah tvůrců konkrétní poezie figuroval průzkum všech kvalit a funkcí jazyka, jeho zastíněných koutů a neprobádaných třináctých komor. Vedl k odhalení nedostačivosti a manipulovatelnosti řeči. Pomyslný i vyslovený zákaz „obsahu“ v experimentálním básnění a zatlačení sémantiky tzv. jazykovou, často matematizující logikou byl reakcí na toto zjištění a měl vést k oproštění, ba očištění jazyka od zátěže zneužitelnosti (kolářovská evidentní poezie). Někteří autoři jej nerespektovali už v letech jeho ustanovení. Druzí naopak pracovali především s vizuální stránkou textu a typografickými prvky – s formou písmen a tvarem symbolů, které po tomto odvýznamnění z jazyka zbyly. Kompozice, deformace a dekompozice jazykových znaků i abstrahování od nich je někdy zavedly až k minimalismu svého druhu – linii, čáře, bodu v prostoru. S těmito tendencemi souvisel také příklon řady básníků a prozaiků k výtvarnému projevu. Konečně jiní se zaměřovali především na svobodu jazykové i obrazové hry, humor, ironii a princip náhody.

Neoavantgarda byla jednoduše interdisciplinární: výtvarné umění se prostřednictvím happeningu a akcí stávalo divadelním představením, básnictví dominovala stránka vizuální – stávalo se uměním výtvarným. Zvuk jazyka a jeho přetváření a zaznamenávání byly novým a významným materiálem umění slovesného: Novákovy onomatopoické básně a fónická poezie obecně byly vlastně svého druhu hudbou i scénickou realizací. Rytmické básně a partitury stály zase často na hranici umění výtvarného, slovesného i auditivního. Šlo také o snahu nově zachytit prostor (Jindřich Procházka) a pohyb, jak naznačoval třeba Zdeněk Barborka v procesuálních textech. A odtud už byl jen kousek ke skutečnému ztělesnění – ke zmíněným happeningům, akcím a performacím(1). Vznikala rovněž experimentální próza (za všechny Věra Linhartová), nová hudba a nové divadlo – nová komplexní estetika.
Kontakty a propojení ovšem fungovaly také uvnitř literatury – neoavantgarda pochopitelně navazuje na starší avantgardu, experiment se ve svých humorných polohách dotýká dadaismu a mnozí autoři čerpají ze svých surrealistických východisek (hypnagogické vize Josefa Honyse, kořeny Aloise Nožičky či Ladislava Nováka nebo řada surrealistických tvůrců v Klubu konkrétistů).
V úvodu zmíněná antologie byla členěna směrem od umění slovesného k výtvarnému a od textů  tzv. obsahových, klasicky lineárních, k tzv. formálním, vizuálním. Tím naznačovala, jak úzká je vazba obou uměleckých druhů. Mostem a přirozenou spojnicí mezi nimi je písmo jako výtvarný prostředek. Lettristické, typografické kreace vytvářejí básníci i výtvarníci, s textem a koláží z něj pracují rovněž představitelé obou druhů, abstrahování od abecedních forem vede básníky k obrazu – kresbě, malbě, koláži – a vynalézání mnoha nových technik, snoubících slovo, písmo a obraz (viz Pandořin slovník experimentálních technik a metod). Zároveň s básníky tedy představujeme výtvarné umělce, pro něž je psané slovo podstatným materiálem a pracovním nástrojem. Abychom se vyhnuli nepřesnému dělení na zástupce toho či onoho žánru, řadíme všech 33 autorů, z nichž nejstarší se narodil v roce 1903 a nejmladší v roce 1989, v tomto svazku abecedně.
Jednou z šířeji pojatých definic experimentování v básnictví by mohlo být ozkušování nového. Té vyhoví leccos. Přísnější vymezení by možná požadovalo nové formální postupy a zatlačení významové stránky v běžném slova smyslu do pozadí. Jiné by trvalo na skutečném výzkumu jazyka, na zapojení nové řeči slov, jež by vyhovovala opozici přirozená v. umělá poezie a přicházela s novými významy. Právě texty, zvuky, obrazy (a dokonce filmová políčka(2)), které jsou schopny novou řečí promlouvat a obohacovat ji, jsme vyhledávali. Experiment, jak upozorňuje v našem interview klasička domácího literárního experimentu Bohumila Grögerová, je pokus. My jsme se pokusili nejen připomenout slavná jména básnických „pokušitelů“ nejstarší generace (autorů narozených ve 20. a 30. letech, jako je Hiršal, Honys, Juliš, Grögerová, Kolářová, Novák, Chatrný, Horanský, Ovčáček, Gold, Milota, Nebeský, Koryčan, Barborka, a ve 40. a 50. letech, jako např. Adamus, Rudolf, Wojnar, Topinka, Valoch, Vokolek, Kocman, Palla), a to jejich často neznámými pracemi textovými, obrazovými a zvukovými z dob dávno i nedávno minulých i ze současnosti, ale uvést mezi ně také autory generace střední (Šanda, Váša, Štochl, Holub, Thelenová, Jaffé – narození v 60. a 70. letech), resp. nejmladší (Soukup a Baraczek, nar. na konci 80. let). Není nijak překvapivé, že se od „pravověrných“ svými originálními postupy a náměty odlišují, ale také na ně v mnoha ohledech navazují.

Emil Juliš a Ladislav Novák, foto Josef Chuchma

Experimentální poezie totiž nevymírá spolu s epochou jejího největšího rozkvětu, šestou dekádou 20. století, výrazná vlna experimentálního echa přišla především v 90. letech. Hranice básnického experimentu se tu postupně rozvolnily, systematickou práci a racionálně vynalézané techniky nahradily místy náhodné pokusy, záliba v cizelování objeveného mechanismu či náhlá retro-inspirace. Současné experimentování není často ničím jiným než přechodem od manuální práce k práci počítačové, od psacího stroje ke klávesnici PC, od typogramů k počítačové grafice. Ostatně z obdivu k technice, jmenovitě tehdejší kybernetice, neoavantgardní experiment vzešel. Jiří Gold nahrával své words for tape na jeden z prvních tehdy tuzexově dostupných magnetofonů, podobně tomu bylo s fónickou poezií Ladislava Nováka(3), binární poezie Ladislava Nebeského těží z objevu počítačových jedniček a nul. Eduard Ovčáček zase nyní pracuje s computerovou serigrafií, Alois Nožička provádí montáže svých starých i nových fotografií a filmových „skákaček“ rovněž digitálně a Michaela Thelenová využívá pro své obrazy oken aplikace Internet Explorer. Nová experimentální básnická tvorba si ale zachovává některá původní specifika – vynalézavost, nápaditost, smysl pro humor i absurditu, důraz na čistotu provedení.
Toto vydání Wagonu/Pandory má sborníkový ráz – mělo by být, byť neúplným a nedokonalým, pokračováním antologie Vrh kostek(4). Z tvůrců v ní obsažených zde chybí Jindřich Procházka (nar. 1934, literární pozůstalost autora strukturálních, narativních a barevných básní, kinetizujících básnických útvarů či internacionalismů není k nalezení), Vladimír Burda (1934-1970, kompletní dílo tohoto plodného a originálního experimentálního básníka vyšlo v reprezentativní podobě v nakladatelství Torst(5)) a především Jiří Kolář (1914-2002, literární dílo této vůdčí osobnosti považujeme za veřejnosti dostatečně zpřístupněné). Experimentální texty Václava Havla byly publikovány s titulem Antikódy(6) v nových vydáních po roce 1989 a zdá se, že další nepřibývají. Poezii tohoto typu psával i Ivan Wernisch – nyní se její většina nachází ve sbírce pražské Gallery, která kromě nich zřejmě také uvede některé experimentální filmy Jiřího Golda, z nichž otiskujeme obrazovou a textovou ukázku, a připravila výstavu Josefa Honyse. Oživujeme ji fotografiemi(7). Honysovu experimentální skladbu Věštírna na nebi z 2. poloviny 60. let představí almanach Wagon on-line na svých internetových stránkách ve formátu pdf jako jednu z chystaných sbírek ke stažení v lednu příštího roku.
To už se dostáváme k jménům, jejichž odkaz chceme tímto sborníkem vyzvednout. S konkrétní poezií a lettrismem se totiž nerozloučili ani někteří žijící autoři generace Vrhu kostek: Ladislav Nebeský, Jiří Valoch, Miroslav Koryčan, Eduard Ovčáček – přinášíme tedy ukázky z jejich aktuální tvorby. Navštívili jsme také Bělu Kolářovou – přetiskujeme řadu fotografií a koláží z jejího archivu, které doprovázejí dobové fotoportréty manželů Kolářových. Karla Milotu a autorskou dvojici Bohumila Grögerová a Josef Hiršal uvádíme prostřednictvím jejich starších prací, a to poměrně netradičně nikoli jako básníky či teoretiky, ale coby výtvarníky. Přetiskujeme fotografie malby Karla Miloty(8) a Jaroslava Kocha a cyklů koláží autorského dua.
Miloslava Topinku představujeme hned třikrát – výběrem z jeho pozoruhodných nepublikovaných básní a koláží a rozhlasovou nahrávkou zvukové realizace jeho proslulého Krysího hnízda. Ladislava Nováka zastupuje v tomto sborníku také hned několik médií (básně z jeho pozůstalosti a výňatky z chystané prozaické knihy a archivní nahrávky fónické poezie) – k nim se přidává ještě reflexe jeho auditivního díla z pera Marka Milera, jenž je rovněž autorem fotografií, zachycujících L. Nováka při jeho návštěvách Třebíče. Přímočarost cesty od poezie fónické k poezii fyzické demonstruje ukázka z díla Petra Váši. Média, která zvukovou stopu nesou (gramofonová deska či magnetofonová páska, rozhlasová nahrávka, profesionální digitální záznam), jsou pochopitelně kvalitativně různá. Neprosíme tedy posluchače o shovívavost ke kvalitě starších nahrávek, domníváme se, že šumy, ruchy nebo čistota zvuku patří k dokladům doby, které přinášíme (z týchž důvodů není většina získaných textů z dob předcomputerových přepisována, ale skenována). Uvedené čtyři autory na přiloženém CD doplňují vybrané dobové fónické realizace textů zmíněného Jiřího Golda(9) a – rovněž autorský – auditivní průvodce ke kostelní fresce Vojmíra Vokolka. Grafické i básnické dílo jeho synovce Václava zpřítomňujeme obrazově, krátkým tematickým průřezem jeho díla let 70. – 90.

Viktor Stoilov, Zdeněk Barborka, Jiří Kolář a Josef Hiršal, foto Josef Chuchma

Ladislav Nebeský je jedním z mála autorů starší generace, kteří se k básnickému experimentování vrátili ještě v 90. letech. Dokladem hloubky a originality jeho pokusů budiž autorský výběr z jeho aktuálních prací, doplněný o vzpomínkovou báseň navazující na jeho starší postupy binární a dvěma teoretickými komentáři. Miroslav Koryčan je druhým z nich: uvádíme několik básní z jeho chystané makarónské sbírky, podobně jako výběr z lettristických kreací Miloše Horanského, které jsou rovněž připraveny ke knižnímu vydání.
Vzpomínkou na Emila Juliše jsou ukázky z dvou jeho novodobých experimentálních textů, které byly publikovány bibliofilsky v nakladatelství Fabio v Lounech. Zastoupení Zdeňka Barborky se podařilo prostřednictvím prozaických útvarů i básnických fragmentů z dvou různých zdrojů jeho pozůstalosti. Z literární a výtvarné pozůstalosti Josefa Honyse uvádíme řadu pozoruhodných textů na pomezí experimentu a surrealismu a originální minimalistické manifesty „nic ismu“, které si zaslouží pozornost nejen díky rané době jejich vzniku. Doprovázejí je fotografie koláží a kreseb z jeho nedávné výstavy. Experiment v poezii je schopen zhostit se i vážných témat: protipólem humorné polohy, již zastupuje třeba Ladislav Novák, Michal Šanda nebo Petr Váša, mohou být texty Josefa Štochla.
Eduarda Ovčáčka, Jiřího Kocmana či Dalibora Chatrného není třeba dlouze představovat, stejně jako Jiřího Valocha. V díle těchto uznávaných výtvarných umělců hrají text, písmo, kniha a potištěný papír nezastupitelnou roli. Uvádíme také práce tří výtvarníků z Moravy a Slezska, Pavla Rudolfa, Jana Wojnara a Karla Adamuse, kteří své příspěvky k vizuální poezii vystavovali rovněž společně. Kompletní cyklus Varianten(10) (v němčině) prvního z nich, stručný průřez dílem druhého (otiskujeme zejména mřížkové básně a koláže) a reprezentativní výběr z díla autora třetího, výtvarníka, básníka a prozaika, který řadu svých textů vydal vlastním nákladem. Apollinairovské tituly jeho prací, Básně obrazy a Básně partitury, snad nejlépe ilustrují hlavní rys experimentální poezie – propojování uměleckých druhů(11). Přiřazujeme k nim ještě pregnantní kresby a malby Mariana Pally, které dávají nový význam výrazu popisnost. Sborník provázejí fotografie Josefa Chuchmy, zachycující atmosféru při veřejném uvedení dvou knižních titulů experimentální poezie v první polovině 90. let.
K uvedeným aktuálním teoretickým textům připojujeme ještě práce dobové: stať Optická poezie Josefa Hlaváčka, kterou v roce 1966 otiskl časopis Estetika, a třetí kapitolu (Pokus o charakteristiky české experimentální básnické tvorby) diplomové práce Jiřího Valocha s názvem Experimentální poezie a její české realizace (UJEP Brno 1970)(12).

Snad bude naše propojení experimentu původního se současným více než jen prostředníkem srovnání počinů řekněme tradičních s novátorskými. Je totiž také experimentem – pokusem o připomenutí neprávem pozapomenutých, zveřejnění nepublikovaného a nevystaveného, odhalení nečekaných tvůrčích spojnic(13) a překvapivých poloh(14) v díle známých básníků a výtvarníků. To vše v době, kdy se neoavantgardní postupy již poněkolikáté vezou na vlně obnoveného zájmu.
„Avantgardy stárnou rychle“, napsala slavná dvojice básníků a editorů v knize poezie nového vědomí, antologii s mallarméovským titulem, která vyšla s třicetiletým zpožděním. Zdá se, že s časem dovedou stejně rychle i mládnout, ožít, znovu se zrodit – vždyť, jak řekl Max Bense, experiment je kategorií začátku.

Olga Stehlíková

Poznámky:

1. Viz také Burdovy básně-události.
2. Viz aktuální fotomontáže Aloise Nožičky, jimiž vzpomíná na experimentální film režiséra Jiřího Golda Rafel Mai Amech Izabi Almi! (1969), jehož byl kameramanem. Součástí bloku textů Jiřího Golda je také režisérův experimentální text, který tento film inspiroval.
3. Viz náš úryvek z Malého slovníku naučného.
4. Vrh kostek: česká experimentální poezie. Vybrali, uspořádali, úvod a doslov napsali Josef Hiršal a Bohumila Grögerová; portréty autorů Jiří Kolář a Michal Resl. Praha, Torst 1993. Navazujeme také na výstavu Báseň – Obraz – Gesto – Zvuk: experimentální poezie 60. let (1997).
5. Vladimír Burda: Lyrické minimum, Praha, Torst 2004. Teoretické práce V. Burdy by se v nejbližší době rovněž měly dočkat souborného knižního vydání.
6. Cyklostylované vydání 1964; dále in V. Havel: Protokoly, Praha, Mladá fronta 1966, s předmluvou Jana Grossmana; Praha, Odeon 1993, s předmluvou Josefa Hiršala a obálkou Jiřího Koláře; Praha, Torst 1999, v rámci sebraných spisů V. H. spolu s Básněmi.
7. Nakladatelství Gallery Jaroslava Kořána také vydává reprezentativní publikace věnované řadě experimentálních tvůrců: Karla Trinkewitze, jehož nepřítomnosti v tomto svazku litujeme, Ladislava Nováka, Jiřího Koláře a nejnověji také Eduarda Ovčáčka – k jeho čerstvé samostatné průřezové výstavě Peripetie písma a znaků v galerii Smečky.
8. Vydání jeho teoretického a kritického díla připravuje Jan Šulc pro nakladatelství Torst.
9. Jiří Gold natočil dvouhodinovou autorskou realizaci svých fónických scénářů – některé pasáže jsou ovšem natolik nekvalitně nahrané, že je nebylo možné použít. Vybrány jsou tedy jen ty, u nichž byla alespoň do nějaké míry zachována srozumitelnost, což se týkalo převážně šeptaných pasáží. Nemohli jsme tedy použít nejdelší a nejzajímavější zvukový záznam – auditivní koláž, již nazvěme podle úvodní pasáže Zvýšená touha po lásce a v níž se kombinují útržky z četby, z televizního a rozhlasového programu, novinové zprávy, úryvky z ženských časopisů, polopatických návodů k použití a obsluze, témat ze zoologie a botaniky nebo kuchařských receptů a vlastních Goldových textů.
10. Zapojení různojazyčnosti, typické pro konkrétní poezii, ilustrují také ukázky exotických jazyků z díla zmíněného Miroslava Koryčana, německý cyklus Pavla Rudolfa, němčina, angličtina a čeština v projektech Jiřího Valocha, „francouzské“ koláže Josefa Hiršala nebo pseudolatinská („translatinská“) fyzická poezie Petra Váši.
11. Prostřednictvím některých z těchto autorů představujeme také pokračovatele Klubu konkrétistů, členy Klubu konkrétistů 2.
12. Historička umění Eva Krátká z Vědecko-výzkumného pracoviště Akademie výtvarných umění připravuje sborník teoretických prací o domácí experimentální poezii z 60. let, který by měl vyjít do konce tohoto roku. Obsahovat by měl například texty Jiřího Koláře, Bohumily Grögerové a Josefa Hiršala, Václava Havla, Jiřího Padrty, Vladimíra Burdy, Ladislava Nováka, Jiřího Valocha či Ivana M. Jirouse.
13. Například písmové abstrakce Adamusovy, Novákovy a Honysovy zde (potažmo Běly Kolářové ve Vrhu kostek); typografické objekty Ovčáčkovy, Adamusovy a Šandovy; minimalistické kreace Burdovy a Valochovy; lettrismy Burdovy, Ovčáčkovy, Adamusovy kontra využití liter u Šandy a Horanského; Valochovy projekty a Chatrného Projekt pro malíře pokojů; reflexe událostí roku 1968 v lettristických Říších Ovčáčka a Honyse; Chatrného barevné písmové kresby a jim velmi blízké práce Václava Vokolka a Mariana Pally; Pallovy popisy výtvarných realizací a pojmenovávání přírodních objektů pomocí explorerovských oken u Michaely Thelenové...
14. To platí zejména o experimentování Jiřího Golda, který je spíše známý jako autor „klasické poezie“, podobně jako Miloš Horanský, nebo o textech z pozůstalosti Z. Barborky

Tiráž:

Wagon vychází čtvrtletně.
Toto dvojčíslo vyšlo 18. 11. 2007.

Redakce:

Hostující editor:
Olga Stehlíková

Šéfredaktor:
Jitka N. Srbová [jns@almanachwagon.cz]

Redakce:
E. Choroba [choroba@almanachwagon.cz],
Nykos [nykos@almanachwagon.cz],
Anna Nymová [annanym@almanachwagon.cz]

Design a mnozí efektové:
Trignom

Smyslem Wagonu je přibližování světů

Tištěná tvorba, literární autority, nováčci ve světě tvorby, internetoví tvůrci – ti všichni za normálních okolností nemají mnoho možností k literárnímu setkání a snad se o sebe ani dost nezajímají. Naším cílem zde je sdružování a vzájemné seznamování autorů, jejichž práci pokládáme za zajímavou a nadějnou (debutanti, autoři menší literární zkušenosti) nebo za cennou a inspirativní (autoři již zkušenější, oceňovaní a významné osobnosti literatury). Galerijní rubrika Nahýbejte se z oken pak představuje současné autory tvorby vizuální a zároveň provází každé číslo za okny našeho vlaku.

Své ohlasy, komentáře a příspěvky pro další čísla almanachu Wagon zasílejte na e-mailovou adresu redakce@almanachwagon.cz.