Z jiných tratí III/09

Komunikace na literární scéně plzeňského regionu díky Plži ožila

Rozhovor s Janou Horákovou, redaktorkou literárního časopisu Plž - Plzeňský literární život, vedla po internetu Olga Stehlíková.

Jana Horáková
Jana Horáková

O. S.: Hned na úvod se nemůžu nezeptat: bude Plž po ztrátě dotací ještě vůbec existovat? Na koho budete spoléhat nyní – soukromé sponzory?
J. H.: Pevně v další existenci literárního měsíčníku Plž věříme. Spoléhat budeme opět hlavně na Město Plzeň – vždyť kandiduje na titul Evropské město kultury. Ale vítáme i soukromé sponzory.

Kolik čísel jste ročně schopni vyprodukovat, v jakém výkonném redakčním složení a kolik budete schopni udržet do budoucna?
     Vydávali jsme každoročně deset běžných čísel, letní literární dvojčíslo, dvě literární přílohy a obsah ročníku, ve čtyřčlenném redakčním složení jsme schopni vydávání Plže, samozřejmě vedle svých běžných pracovních povinností, neboť práce na Plži je nehonorovaná, zvládnout i nadále.

Přibližte prosím čtenářům Wagonu sdružení Pro libris (vydavatele Plže) a Ason-klub.
     Oba spoluvydavatelé jsou občanská sdružení. Ason-klub vznikl v roce 1992, původně právě jako klub mladých, začínajících autorů. Zaměřoval se na metodickou pomoc pro nezavedené literáty, vydával jim svépomocí tzv. malé knížky, pořádá pro ně řadu akcí a setkání. Listy Ason-klubu vycházely, byť nepravidelně, již před Plžem. Pro libris vzniklo v roce 1998 na podporu a vydávání nekomerční regionální literatury, zvláště děl těch regionálních autorů, kteří v podmínkách tržní ekonomiky nemají příliš naděje na vydání v oficiálním nakladatelství. Sdružení vydalo již pěknou řádku titulů (půl stovky), jen edice Ulita má již 19 svazků, a v letech 1998-2002 bylo vydavatelem i časopisu Spektrum – zrcadlení plzeňské kultury.

Můžete nějak definovat vaši čtenářskou obec? Jak je to s distribucí Plže, který je kromě jiného v plné verzi ke stažení na internetu?
     Plže dostávají všichni členové spoluvydavatelů – tj. nejen Pro libris a Ason-klubu, ale i Kruhu přátel knižní kultury a Střediska západočeských spisovatelů, dodáváme jej do všech knihoven v kraji, všech studijních, vědeckých a speciálních knihoven v České republice, plzeňským kulturním institucím, prostřednictvím krajského úřadu i na plzeňské střední školy. Zájemci si Plže vyzvedávají osobně v knihovnách nebo je jim za úhradu poštovného zasílán domů. K dispozici je i v několika plzeňských knihkupectvích.

Je smysluplné dělat literárnímu časopisu reklamu, pracovat na marketingových strategiích, které ho lépe „prodají“, snažit se okoukat prodejní strategie od výrobců komerčních produktů – už jen proto, že literární časopis je kromě jiného takovým produktem též? Pokud ano, jak se toho zhostit?
     Pro libris to nedělá, Plž je k dispozici zdarma. Myslím si, že literární časopisy ani při nejlepší strategii nemají takové šance jako jiné kulturní produkty, nemluvě o šoubyznysu. Literární časopis z nekomerční sféry nikdo nevytáhneme.

Jaká byla cesta od Pramene k Plži? Co Plž od Pramene převzal a kdy a čím se od něj odklonil?
     Mezi Pramenem a Plžem není přímá souvislost. Můžeme snad jen pronést ono klišé o navazování tradice. Mj. Pramen sice vycházel v Plzni, ale byl klasickým literárním časopisem celostátním.

Plž
Titulní strana Plže, obsah najdete na www.kmp.plzen-city.cz

V posledním čísle vidím třeba oslavný blok básní Tamary Kopřivové s titulem téměř milostným „Pravá a proto magická“ (bez čárky před a), a hle: ono jde o ženu jménem Plzeň! Plž má kromě dlouholeté tradice (74 let „od Pramene k Plži“) také poměrně vyhraněný profil, jak ostatně lze očekávat už jen vzhledem k jeho titulu: „má informovat o plzeňském literárním dění a představovat tvorbu z regionu“. Není ke škodě věci, že se neorientuje šířeji? Nebo je opravdu určen pouze čtenářům z plzeňského kraje? Má dnes vůbec cenu propagovat cosi jako region, zvlášť s ohledem na literaturu a literární provoz, nebo naopak - právě tady, v poezii a próze, se síla specifik regionu výrazně projevuje?
     My v redakci to považujeme právě za specifikum Plže, Plž je v tomto ohledu fenomén. A komunikace na literární scéně plzeňského regionu skutečně díky němu ožila a funguje.

Vedle poměrně známých Evy Válkové, Jana Jelínka nebo Karla Trinkewitze nezralé texty Milana Karpíška nebo autorů, jimž ještě nebylo 20 let. Snažíte se propagovat nové tváře Plzeňska vedle těch zavedených? Kolik příspěvků v souvislosti s poskytnutím potřebného publikačního prostoru mladým musíte třeba měsíčně učíst?
     Tuto otázku nepovažuji za šťastnou, neřkuli vyzrálou. Plže reprezentuje řada rubrik, které mají svůj charakter, např. v Mladém Západu jsou příspěvky mladých nezavedených autorů, kteří dosud žádnou publikaci nevydali, často úplné prvotiny. Ten generační a žánrový záběr hodnotíme právě jako velmi pozitivní. To je tím odrazem plzeňského literárního života.

Jak velký vliv na skladbu časopisu má jeho vedoucí Vladimír Novotný? Podle jakého klíče vůbec vybíráte autory pro dané číslo – primárně jde o kritérium regionální příslušnosti?
     Vladimír Novotný je šéfredaktor a jako každý šéfredaktor Plže sestavuje. Listy Ason-klubu jsou plně v režii Heleny Šlesingerové. Nejde přímo o kritérium regionální příslušnosti, ale alespoň regionální souvztažnosti. Ostatně – Plž má i rubriky region přesahující (Navštívenka, Výhledy...)

Myslíte, že je v pořádku publikovat pochvalnou recenzi z pera zástupce šéfredaktora na knihu textů šéfredaktora samého? (Ne, že by se to zhusta nedělo i jinde, jen mě zajímá váš názor.)
     Myslíte, že je to v nepořádku? Máte přehled o tom, kolik schopných recenzentů je na sto tisíc obyvatel nebo na kilometr čtvereční? Chcete-li se zapojit a reflektovat kohokoliv z regionálních autorů Plzeňska, rádi vám zprostředkujeme recenzní výtisky.

Wagon drží Plži palce a děkuje za rozhovor.