Telegrafní sloupek II/06

O souboji slov aneb papír vs. internet

O věku počítačů a jeho vlivu na kontakt mezi lidmi bylo už květnatě polemizováno na stránkách tištěných i elektronických; se zkušeností dnes již mnoha let lze však bez problémů vyvozovat, že kromě jiného vlivu právě vývoj komunikačnách technologií pomohl vrátit mezi podstatné složky (interaktivní) komunikace slovo psané. A slovo psané prosté přetvořit ve slovo psané internetové.

Mnozí grafomané mladších i adaptabilní zástupci starších ročníků záhy pochopili, že internet přináší prakticky neomezený prostor k publikování slov – bez ohledu na jejich formální či obsahové kvality. Z pařeniště psavců se však posléze přece jenom oddělili svébytní estétové myšlenek a krotitelé řeči, kteří to myslí vážně. Ti sobě i dalším vytvořili různá konkrétní hřišťátka, na kterých dle vlastních představ působí, aby zušlechtili původně nahrubo rytou brázdu jedniček a nul a vytvořili elektronické hodnoty. Avšak ouha! Ve chvíli nejméně vhodné zaútočí na křehkou internetovou autorskou ješitnost staré dobré tištěné slovo.

Nelze vlastně přesně objasnit, v čem je tak hypnotický účinek tištěného slova, proč je otištění tak vzácným balzámem na autorův nerv. Je to však neoddiskutovatelné. Pokud se některému z vašich známých poštěstí proniknout mezi tištěné autory, můžete si být jisti, že to budete mít na talíři nejméně několik měsíců. Přináší to zjevně jakýsi velmi intenzivní druh slasti, jehož vedlejším účinkem bývá částečná i naprostá ztráta příčetnosti. Šťastlivec chodí po světě vybaven „svými výtisky“, skupuje je po knihkupectvích a zhusta vydává za autorské, aby je mohl spontánně uštědřovat všem známým i neznámým, obdivovatelům, spolutrpitelům i konkurentům, neboť již šťastně pronikl na druhý břeh, do papíru.
Ubozí elektroničtí konkurenti mohou jen nakysle gratulovat a po straně obesílat periodika i nakladatelství, by i oni měli své jisté.

Samozřejmě, papír voní, papír se lépe než monitor vláčí hromadnou dopravou, papír má pěkný hřbet, barevnou obálku a prostor pro osobní věnování. Ale za tímto milým fetišem stojí opět sama o sobě a sama za sebe slova, která by měla mít šanci obstát bez ohledu na své vybarvení. Mimo veřejná a pohříchu placená kolbiště totiž svádějí své bitvy o autorskou čest kromě mrzkých patlalů a darmopsavců také mnozí z těch, kdo nemají dost ostré lokty k tomu, aby prorazili do spleti známostí a ořezaných rozpočtů světa papíru.

Právě pro ně tu nyní rozhazuji kyselé hrozny a jim držím palce, aby i bez papíru měli chuť pracovat a psát dál. V souboji slov nechť zvítězí jasnější myšlenka, rychlejší rotace metafory a plavnější let pointy, nikoliv forma prezentace.

J.N.S.