Telegrafní sloupek I/05

O kritice a autorské zranitelnosti

Nesnáším kritiku. Je to ohavný vynález. Působí na mě jako sůl na slimáka – rozežírá mě a činí břečkovitě ublíženou. Kritika totiž se chopí niterného produktu mé citlivé duše, ještě se chvějícího a plného naléhavé pravdivosti, a analyzuje a trhá. Cupuje a pod mikroskopem obrací zranitelná vlákna mých myšlenek a štítkuje je odbornými nálepkami. Tu lichotivými, jistě. Ale často zapuzujícími, výsměšnými, chladně odmítavými.

Vzpomínám si, jak se na jedné literární soutěži básník Rotrekl (jaké to jméno!) vyjádřil o tklivém plodu mých šestnácti let jako o obtížném hmyzu. "Naivní, dětské, nepůvodní, patetické, nudné," pravil. Myslím, že těch adjektiv bylo i více, milosrdná paměť už některá vytěsnila. Hrozná věc, říkám vám. Dodnes jeho sbírky nemohu číst. Padouch.

Jsem tedy velice napřažena vůči kritice, té sžíravé bestii. Na druhou stranu však, přiznávám, nemohu bez ní být. Dožaduji se jí. Obtěžuji nevinné osoby svými díly v naději, že u nich naleznou vstřícný, přátelský přístav. Že budou pochopena. Často se zklamu, ale někdy, v krásné té chvíli, objevím spřízněnou duši v člověku zcela cizím. Nejšťastnější opravdu bývám, když nejde o rodinného příslušníka nebo dlouholetého přítele. Přece jen, i já dovedu občas psychologicky dovozovat motivy jednání svých blízkých. Ego tvůrcovo ve mně žádá si tedy obdivu neutrálního obecenstva. Ale obdiv je sladké ovoce a v rámci rovnováhy je doplněn řadou kyselých jablek, která je třeba také bez odporu pozřít. A víc - dokonce si je před spolknutím bedlivě prohlédnout, zda ve své odpornosti neskrývají zrno pravdy. A že to je úkol nad úkoly, přiznat si, že odmítavá kritika není nesmyslná, že nejde o slepý útok sterilního jedince, neschopného vlastní tvorby. S tím mám vždy nejvíc práce. Vyslechnout, nezatratit. Přemýšlet o.

Jde to těžko. Ale učím se. Učím se rozlišovat mezi vlastními ublíženými emocemi a rozumnou kontrareakcí, mezi kritikou psanou pro poučení a osobním útokem, mezi podrážděností slabého ega a bolestí z neschopnosti vyjádřit se přijatelněji, lépe. Učím se obtížně, ale nevzdávám to. A jednou, pane Rotrekle, a není ta doba již tak vzdálena, jednou si bez keců přečtu i Vás.

J.N.S.